Parameter
- 162 Seiten
- 6 Lesestunden
Mehr zum Buch
Carlo Ginsburg, autor dnes již legendární mikrohistorické studie Sýr a červi, se ve čtyřech jeruzalémských přednáškách přednesených na počest Menahema Sterna věnuje vztahům rétoriky a historiografie. Na základě značně odlišných textů – Aristotelovy Poetiky, Vallova prokázání nepravosti Konstantinovy donace, jezuitských historiografických záznamů z počátku 18. století a Proustova komentáře k Flaubertovu stylu – ukazuje, že rétorika se vztahuje nejen k ornamentu, ale i k historickému porozumění a pravdě. Spolu s autorem tak čtenář objevuje oblast na pomezí klasické pozitivistické historiografie a postmoderního přístupu, pro nějž je historický popis pouze jedním z nekonečného množství možných příběhů, vyprávěním opírajícím se spíše než o pravdu o rétorickou dovednost vypravěče.
Buchkauf
Mocenské vztahy: Historie, rétorika, důkaz, Carlo Ginzburg
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2013
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Paperback)
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Mocenské vztahy: Historie, rétorika, důkaz
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Carlo Ginzburg
- Verlag
- Karolinum
- Erscheinungsdatum
- 2013
- Einband
- Paperback
- Seitenzahl
- 162
- ISBN10
- 8024620790
- ISBN13
- 9788024620794
- Reihe
- Schlagwörter
- Sachbücher, Sozialwissenschaften, Historisches Thema, Geschichte, Philosophisches Thema, Philosophie, Italienische Literatur, Erzählung, Historiographie, Rhetorik, Philosophie der Geschichte, Limetten
- Erstveröffentlichung
- 1999
- Originaltitel
- History, Rhetoric, and Proof: The Menachem Stern Jerusalem Lectures
- Bewertung
- 4,35 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Carlo Ginsburg, autor dnes již legendární mikrohistorické studie Sýr a červi, se ve čtyřech jeruzalémských přednáškách přednesených na počest Menahema Sterna věnuje vztahům rétoriky a historiografie. Na základě značně odlišných textů – Aristotelovy Poetiky, Vallova prokázání nepravosti Konstantinovy donace, jezuitských historiografických záznamů z počátku 18. století a Proustova komentáře k Flaubertovu stylu – ukazuje, že rétorika se vztahuje nejen k ornamentu, ale i k historickému porozumění a pravdě. Spolu s autorem tak čtenář objevuje oblast na pomezí klasické pozitivistické historiografie a postmoderního přístupu, pro nějž je historický popis pouze jedním z nekonečného množství možných příběhů, vyprávěním opírajícím se spíše než o pravdu o rétorickou dovednost vypravěče.