Uvnitř světa

Eseje této knihy vycházejí z teze, že přirozeným životním postojem člověka je osamělá chůze v krajině. To je zjevně problematický předpoklad a má své kulturněhistorické i estetické pozadí a v mnoha ohledech neodpovídá skutečnosti. Ale životní postoj není jen tělesná přijatá pozice, nýbrž také idea, ideál, pracovní teze, metoda, způsob, jak čelit tomu, co se vnucuje. A především způsob čtení světa. Kontinuita chůze, jež může být fyzickou analogií kontinuity duševního života, otevírá způsob pohledu na věci a ukazuje některé jejich stránky, které běžně zůstanou v pozadí.Významnou složkou tohoto přístupu je básnická řeč, která historicky byla spojena s fyzickým pohybem (tanec, rituál) a přinejmenším v romantice se stala také výrazem osamělého chodce. Jednotlivé kapitoly knihy se věnují těmto tématům: tradiční živly, noc, hora, les, tvář, svět, hlas, básnická řeč.