Živé obrazy

Svou autobiografickou knihu Živé obrazy (po Skříňce s líčidly a Valčíku z Lohengrina míněnou jako volný třetí díl čtyřdílného Příběhu se zpěvy a tanci) dopsal Adolf Branald v roce 1990. V sedmi samostatných kapitolách tu vypráví o sobě, své rodině i o těch, které potkal a poznal v létech 1945-1960, v době plné paradoxů. Centrem vzpomínání je sice dům spisovatelů a nakladatelství na Národní 9 v Praze, avšak Branaldovy jedinečné zážitky v terénu, líčené s velkou dávkou humoru a ironie, se těm pražským zcela vyrovnají. Nezvykle kritický pohled na vlastní činy i na lidi ve složitých časech, kdy zpěvy a tance nebyly jen radostné, patří vedle cenného faktografického svědectví k hlavním hodnotám této nové Branaldovy prózy.