Měsíční hory

Čas si s námi hraje jako kočka s myší. Co je čas? Vonnegut odpovídá: je to had, který si užírá vlastní ocas. Můj syn říká: čas je filosofická kategorie, která má jeden rozměr. Český jazyk má tři časy: přítomný, budoucí, minulý, jako Bermudský trojúhelník tři body. Fyzika zná nanosekundu a v dějinách se praví: století. Kladu si otázku: který z časů vybrat pro své příběhy? Kdy do něj vstoupit, jaký mu dát rytmus, kterou vteřinu určit pro peripetii. Čím skloubit malé všední epizody? Zvolit kontrast, totožnost či nepatrný pastelový odstín? Před naším letopočtem, v legendách a mýtech, jež přecházejí z generace na generaci, je možno objevit nespočet příběhů, které nám mají co říct i dnes a jež lze spojit se současností jedním bodem, jediným švem, příslovím, ustáleným rčením, fragmentem či fatální větou spisovatele. Souhvězdí času je čtvercem bílých polí k hledání spojnic citů, vztahů, cností i neřestí, křížovkou anonymních polí k rozluštění. Tak je tomu i u povídek, které držíte v ruce. Jedinou spojnicí je sport.