Temný osud

Tím, že jsme dospěli, ztratili jsme dětskou nevinnost společně s vírou v takové idoly, jako Santa Klaus, moudré víly a velikonoční zajíček. Málo dospělých si udržuje tyto mytologické symboly naděje – ale strach je úplně jiný pocit. Pro dítě je zcela přirozený strach z tmy a bytostí v ní ukrytých. Noční můry, jak je někteří nazývají, obsahují často upíry, vlkodlaky a jiné hrůzy temnoty. Zábavné na tom je to, že když dospějeme, tyto příšery nezmizí zároveň s jinými našimi dětskými představami – prostě vyspějí. Příběhy obsažené v tomto svazku jsou prostě jenom příběhy. Na první pohled se málo podobají samy o sobě životu nebo určitě ne takovému životu, jak jej v současnosti běžně vnímáme. Každý příběh je zasazen do Světa temnoty nakladatelství White Wolf a zaměřuje se na upíry, vlkodlaky a mágy, kteří se zabydleli v tomto fiktivním světě – ne našem – navěky. Ale až budete číst tato vyprávění, určitě si všimnete zarážejících podob mezi Světem temnoty a světem, ve kterém nyní žijeme. Samozřejmě, že v našem světě ve skutečnosti neexistují úplní ztroskotanci, kteří přesto mají úspěch, nebo tajné společnosti. A my opravdu nezneužíváme půdu k ukládání jaderného odpadu a nedecimujeme ohrožené druhy v rekordním počtu. Gangy mladistvých v centrech měst se nepotulují bez cíle po nocích a nemrzačí těla, aby z nich mohly sát krev. A upíři, vlkodlaci a mágové ve skutečnosti neexistují. Nebo snad ano? Když se smíříme s tím, přestože to není moc pravděpodobné, že kreatury, vynořující se z hlubin tohoto světa, jej opravdu sdílí společně s námi, pak se tím vysvětlí velmi dobře mnohé nejopravdovější úchylky těchto společností. A všechny tyto noční můry byly vytvořeny v dětství. A život by se mohl stát větší výzvou – pokud smrt nadále nebude tím posledním východiskem. Hezké sny. Edward E. Kramer červen 1994