Zátoka sviní

Když v lednu 1959 Fidel Castro vtáhl do Havany, Američané revolucionáře oslavovali jako hrdinu. Zanedlouho však Castro začal pronášet protiamerické projevy, v jeho vládě měli stále větší slovo otevření marxisté jako Che Guevara a Raúl Castro a nakonec došlo k zabavení amerického majetku. Za necelý rok usoudil prezident Dwight D. Eisenhower, že Castrův režim musí skončit. Howard Jones podává stručně a výstižně ve své knize ostrý a vzrušující popis neblahého pokusu svrhnout Castra. Barvitě rozebírá řadu chybných rozhodnutí a sebeklamů, které vedly k invazi exulantů vycvičených Američany v Zátoce sviní. Eisenhowerova vláda nedbala varování svého velvyslance na Kubě a uvedla do chodu akci, která, jak se ukázalo, byla téměř k nezastavení po nastoupení Johna F. Kennedyho. Pentagon i CIA projevovaly důvěru ve výsledek invaze, zejména poté, kdy úspěšně řídily převraty v Guatemale a Íránu. Za životně důležitou snahu v kubánské záležitosti považovala CIA úsilí vyvolat lidové povstání za pomoci mafie, která měla v předvečer invaze zavraždit Castra. A tak 17. dubna 1961 vyslala Kennedyho vláda kubánské exilové jednotky vstříc jejich zkáze v Zátoce sviní. Howard Jones líčí poutavý obraz bitvy – a zmatek v Bílém domě – než přistoupí k rozboru důsledků. Zátoka sviní podle něj udala kurz Kennedyho zahraniční politiky. Pro vládu, která podporovala strach z komunistické nadvlády, to bylo pokořující a Kennedyho to zařadilo mezi tvrdé stoupence studené války. Současně však v něm nezdařený útok vyvolal hlubokou skepsi vůči CIA a vojenským poradcům a ovlivnil jeho pozdější postoje v kubánské raketové krizi.