Pacifik : ostrovní komunikace a lidožroutská tradice

Po úspěšné knize Kam šlápne česká noha napsal Ota Ulč cestopisné vyprávění o Pacifiku, kam se původně vydal po stopách druhé světové války, ale vrátil se sem ještě několikrát. Tichomořské ostrovy ztracené uprostřed oceánu představují nepatrné kousky pevniny osídlené zanedbatelným počtem lidí, kteří hovoří mnoha jazyky, a tak komunikace mezi obyvateli jednotlivých ostrovů není jednoduchá. Většinou se domníváme, že mezi kulturami na pacifických ostrovech jsou jen nepatrné rozdíly, ale opak je pravdou. Ota Ulč to zažil na vlastní kůži a vypráví o tom poutavě, barvitě, s vtipem a smyslem pro věcnost. Setkal se v Pacifiku s úplně rozdílnými lidmi do mírumilovných Polynésanů, kteří cizince uvítají jako v ráji, až po lidožroutské Melanésany. Když pátral po zvyklostech kanibalů, potkal i české krajany, kteří se v hrůzostrašných končinách čile přežívají již několik desetiletí. Ota Ulč má na svých cestách oči všude, snaží se porozumět odlišnostem cizokrajných lidí, a proto si z Pacifiku přivezl řadu pozoruhodných zážitků. Také se zamýšlí nad budoucností tohoto exotického ráje, který po studené válce ztratil strategický význam a nyní se potýká s ekonomickými problémy a vlivy globalizace.