Strašpytel

Čtvrtá sbírka současného brněnského básníka obsahuje verše, které se hlásí k existenciální problematice. Škrabalův básnický subjekt se pohybuje v nejrůznějších polohách: jeho doménou zůstávají silácká gesta, která přecházejí do nálad jak ryze uvolněných, tak i skeptických až pesimistických. Autor píše své texty z pohledu člověka, pro něhož zůstává základním životním postojem snaha o nestranné pozorování současného světa, do něhož je vržen. Sleduje události, dojmy a prožitky, střídá někdy i poněkud drsné nápady, jež prezentuje naturalistickým jazykem, podpořeným v několika případech i záměrným použitím vulgarismů. Někdy se zamýšlí nad mezinárodní politickou situací, stejně jako v předcházejících pracích se vrací i ke svému oblíbenému fotbalovému zápolení, jindy zase vypráví příběh muže, žijícího v neustálem strachu, že ztratí svou těžce vybojovanou pozici. Zdá se také, že ve Škrabalových verších spíše převládají závěry, směřující víceméně k bezvýchodným konstatováním a závěrům: je možno, že právě v tomto řešení autor spatřuje naplnění svého existenciálního programu.