Ve spárech rudých vampýrů

Vchod do jeskyně se ponuře a tajemně černal ve skalách. Okolo rostlo husté křoví a mlází a ty měsíčnímu světlu nedovolovaly osvětlit vnitřek jeskyně. Bylo krátce po půlnoci a všude se rozprostírala svoje křídla noc. V okolních vesnicích po hezkém letním dni už všechno spalo. Ve Švábských Alpách, jak se toto pohoří jmenovalo, bylo v tuto noční dobu ticho a liduprázdno. Ale dvě bytosti nespaly, byly na nohou. Byly to podivné bytosti, v něčem rozdílné, v něčem naopak podobné: chtěly krev. Dva upíři, plížící se noční krajinou a lačnící po krvi!