Muž vymýšlející vejce

Muž vymýšlející vejce (1990) přináší poetiku laděnou podobně té, která se objevila v autorově prvotině, ovšem propracovanější, vyzrálejší a také ještě grotesknější. Texty jsou výrazně stylizovány jako divadelní libreto (Představení), noviny (Zvláštní vydání) atp. Básník se stává nejen pozorovatelem světského dění, kam se mu vejde Hamlet i holocaust, ale též inscenátorem svých vizí. S teatrálním viděním světa souvisí i fascinace obrazy Hieronyma Bosche, které se mu staly inspirací k sérii etud a verbálních variací. Středověký svět dává básník do kontrastu s přítomností, skrze bizarní boschovský škleb také nepřímo kritizuje zapouzdřenost měšťáckého světa i umění zkamenělé do pomníků a sebraných spisů: „…ale ryby se již vykousaly z konzerv / a rozlezly se / po ulicích náměstích a parcích“. Z hlediska formy autor dosud striktně zachovává volný verš.