Pičky a gorodky

V roce 1968 jim bylo sedmnáct. Žili v uvolňujícím se Československu a zdálo se, že právě jim se otvírá svět... Autor se svým románem včleňuje do současné zřetelné vlny padesátníků, kteří reflektují svůj dosavadní život, zásadně a zlomově ovliněný v mládí osmašedesátým rokem, okupací a normalizací. Autobiografického hrdinu Roberta, středoškoláka z okresního města na Vysočině, zastihujeme v tomto roce ve chvíli, kdy ještě ne zcela dospělý právě dobojoval svůj boj s pubertou. Nyní se mu zdá, že společnost, dosud sevřená dozvuky padesátých let, a celý lákavý svět, se otevírají právě pro něj a jeho vrstevníky, a on se už vidí, jak to roztočí, jen co... Srpnová okupace a události následující však tento rozjezd přervou a mladý muž zjišťuje, že doba může velmi ošklivě zatočit i s ním. Podrobně líčené události onoho okupačního roku, atmosféra, pohled na dobu očima mladých lidí, jejich vnímání doby, jakési barvité "momentky", působí velmi živě a autenticky. Autorovo vcítění se zpět do své jinošské kůže zpřístupňuje knihu (a tedy dobu) i mládeži.