Život proti stínu

Žít ve stínu proslulých rodičů může být problémem pro mnoho dětí. Ovšem žít doslova proti stínu takového otce, jakým byl Martin Bormann, to je přímo titánský úděl. Martinu Bormannovi juniorovi byl kmotrem sám Adolf Hitler, v jeho bezprostřední blízkosti na Obersalzbergu žil s rodiči a sourozenci... V říšské stranické škole prošel tvrdou nacionálně socialistickou, antikřesťanskou výchovou, která způsobila, že mu Hitlerova smrt a konec války připadaly jako naprostý krach a konec všeho. Ve zmatcích zhrouceného režimu ztratil spojení s rodinou a skrýval se v Rakousku u jednoho sedláka v horách Salcburska. Živá křesťanská láska k bližnímu, jak ji poznal u těchto prostých lidí, ho postupně přivedla ke katolické víře. Byla to překvapivá zkušenost, která Martina Bormanna nakonec dovedla do misijního řádu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a ke studiu teologie. Při svém prvním misijním pobytu v Kongu (dnešní Zair) padl do rukou levicových vzbouřenců. Ti ho drželi spolu s ostatními misionáři a řádovými sestrami jako rukojmí. Po definitivním návratu do Německa utrpěl těžká zranění při vážné automobilové nehodě a byl na svou žádost papežským dispenzem zproštěn řádových slibů. Až do odchodu do penze působil jako učitel náboženství na učňovských a středních školách. Od roku 1987 je členem skupiny Täterkinder – Opferkinder“ (Děti pachatelů – Děti obětí), založené profesorem Danem Bar-Onem z Univerzity Ben Guriona v Jeruzalémě. Bormannův literární autoportrét je unikátním svědectvím o cestě od hákového ke Kristovu kříži.