Třetí hlava

„Autor explikuje svou poetiku v jedné z Heřmanových promluv: „Tato země /…/ je rozpolcená /…/. Je tu veliký tlak na celistvost. Jde to tak daleko, že krajnosti, nesmyslné a chorobné, celistvost nahrazují, obsazují její místo a osobují si právo být smyslem existence.“ Nebudu daleko od pravdy, když se odvážím tvrdit, že tato vyjádřená poetika má stejnou funkci jako Večeřovy malformace: vyjádřit ex post smysl toho, co je samo o sobě evidentně nesmyslné! Kdyby totiž všichni ti obři a trpaslíci byli normálními lidmi, na jejich vnitřním obraze by se nic nezměnilo… Po několika stránkách čtenář zapomene, že má co činit s drakem: po několika kapitolách zapomněl i na to, že je to člověk s dvěma hlavami, kdyby mu to autor občas nepřipomněl… Kdo neumí ze svých postav vytěžit vnitřní dimenzi, musí vsadit na pitvornou alegorii. Není přitom pochyb o tom, že Večeřa umí psát. Jsou tu inspirované metafory i obrazy, z nichž dýchne hloubka…“ Pavel Řezníček