Kdo učí ptáky zpívat

Nová básnická sbírka Jiřího Žáčka nemá za svým názvem otazník, ale najdeme ho ve verši: Čemu nás učí básně? Ptát se. Co je láska? Kdo nám proměňuje život? Čím hoří vášně a kde se rodí něha? A není rozum zrádce, když nám radí? Otázky vystupují z básníkových veršů očištěné od všeho, co není poezie, a vyjadřují s láskou ke slovům, co milujeme, po čem toužíme, co si doopravdy myslíme. Čas ovládá novou sbírku Jiřího Žáčka. Není to odcizený čas podle chronometru, ale různé časy, které se prostupují v jednom životě vrásněním, poklesy, vzestupy a zlomy. Čas mládí, čas lásky, čas úzkostí a ztrát, čas dětství, čas moudrého vyrovnání, čas myšlenek o smyslu života a světa, čas radosti, čas přátelství a pevných vztahů až na věčnost, čas v jednom bloku jako hora, který nikdy nezmizí z našeho života. Tento básnický čas kondenzuje do slov a prší do veršů, barvitý rytmus života se v něm stává okamžikem, ve kterém se za rozbřesku učí ptáci zpívat. S každou novou básní se Jiří Žáček učí zpívat, jako by poprvé prožíval lásku, smutek nad vzdálenou bytostí, radost z maličkostí i touhu po pravdivých myšlenkách a silných zážitcích, aby mohl obdivovat krásu života.