Tato kniha je studií o pouštních otcích, nahlížených především prizmatem arménských pateriků, vydaných v Benátkách roku 1855. Autor přibližuje spiritualitu pouštních otců a ukazuje význam jejich poselství pro současnost, a to nejen pro dnešní mnišský život, ale i pro život obecně křesťanský, v němž je stále důležitá samota, prodlévání v ústraní s Bohem, ukázněnost a sebeovládání. Chce také upozornit na živoucí pouto, které ve všech dobách spojuje ty, kdo přebývají na poušti, s jejich bratry a sestrami po celém světě. Všichni, podle svého povolání, v modlitbách a ve skrytosti zůstávají ve spojení, berou na sebe potřeby i úzkosti ostatních, vzdávají Bohu díky za jejich radosti a uctívají jeho jméno. Dom Louis Leloir OSB (1911–1992), pocházející z Namuru v Belgii, byl benediktinský mnich v opatství Clervaux v Lucembursku. Kněžské svěcení přijal v roce 1935, studoval na Papežském biblickém institutu v Římě a pobýval také v opatství sv. Jeronýma v Římě. Zabýval se mezináboženským dialogem, studoval rané mnišství a arménskou a syrskou patristickou literaturu.