Metanoia – Ztráty a nálezy v ozvěnách času zlatých šedesátých

Děj románu je situován do počátků 60. let minulého století tehdejší Prahy, do doby, kdy člověk na každém kroku vnímal Dylanovské The times they are A-changin (časy se mění), kdy revolta střídala nonsens a kdy život často připomínal permanentní happening. Okamžiky, kdy hereze střídala víru a dny zavšivené smutkem z neúspěchů střídaly zářivé záblesky naděje. Iluze mladého muže z malého města, který si chce prací v pražské továrně "vysloužit" kádrový posudek jako vstupenku ke studiu na vysoké umělecké škole, se záhy bortí. Pod vábným a matným náznakem rodící se tvůrčí svobody přetrvává zakořeněný druh vyděračství - vstupenkou ke studiu je posudek, a papír s razítkem má váhu kamene na krku. Románem prostupuje silný étos, vrozená touha člověka po svobodě, po čemsi stabilním, co dává pocit jistoty půdy pod nohama i trvanlivost vlákna mezilidských vztahů. Prasklinami tuhého krunýře konce padesátých a začátků šedesátých let probleskuje písnička a modlitba jako světýlko poutníka v černém lese. Všestranně talentovaný romantik a rebel bloudí a pochybuje. Přemýšlí o otázkách víry a existenci Boha, o domově, o rodině. Jako "odložené dítě války" hledá identitu světa, který ho obklopuje, stejně jako identitu vlastní, nikdy nenalezenou. Po řadě peripetií, zbaven iluzí, vrací se domů - s prázdnými kapsami a s báglem plným nesplněných snů. Ve druhé části románu se jako dospělý muž vrací na důvěrně známá pražská místa a konfrontuje přítomnost s minulostí "zlatých šedesátých". Jeho pohled na současný "porevoluční" vývoj společnosti nevyznívá příliš optimisticky. Zatímco životní úroveň stoupá, úroveň života upadá. Přesto věří v Naději a Život, byť "metanoia" (změna směru, smýšlení) nebyla jednoduchá.