Jen tak do větru

Literární hříčka ostravského prozaika, dramatika a publicisty má výrazné rysy postmoderní prózy. V mozaice fantazie a reality uvádí vypravěč své moravskoslezské přátele z literárních kruhů do rafinovaných dobrodružství a sám prožívá ve své sebeironické hře na příběh řadu kontaktů s nadpřirozenými bytostmi. Fantazijní historií polosnové současnosti se pak prolíná cyklus textů z roku 1958, z doby autorova mládí. Celek by měl poskytnout čtenáři potěšení z ironie, laskavosti a fantazie.