Josef Holcman Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Ve své nové knize líčí autor osobitým jazykem prostředí rodného kraje, vinných sklepů, vinic a vinohradů. Z jeho postřehů a vzpomínek na nás dýchá neodmyslitelný duch spjatý s touto rázovitou krajinou.

S pokorou přijal Josef Holcman nabídku napsat knihu ke 100. výročí Slováckého roku. Nejstarší folklorní slavnosti v zemi zhlédl šestnáctkrát, třináctkrát se jich aktivně účastnil. Při psaní knihy proto vycházel ze svých vzpomínek, dojmů a pocitů, které se mu vryly do paměti i pod kůži. Zpracoval 21 příběhů, které se dotýkají historie Slováckého roku, Kyjova i okolních obcí.

S tvorbou Josefa Holcmana jsem se poprvé seznámil asi před třiceti lety. Už tenkrát mi došlo – to není jen spisovatel, to je živel. Předpoklad se splnil, jeho texty se dají přirovnat k tryskání gejzíru: jsou sdělované jedním dechem a uchopitelné pouze v závratném letu. Polyfonní Holcmanovština. Dobrý čtenář ji vychutná, až když slovotrysk zmlkne a zčeřená hladina nabízí čím dál jasnější pohled kamsi ke dnu. A ode dna opět letem vzhůru. Poslední knížka přináší kromě zmíněné Holcmanovštiny i něco navíc. Josef ji ozvláštnil třemi samorostlými spisovateli: Ludvíkem Vaculíkem, Karlem Pavlištíkem (etnografem) a Miroslavem Zikmundem (cestovatelem). Vydal se s nimi na vyjížďku sledující Vlárskou dráhu a její okolí, přičemž většinu času netráví ve vagonu, ale na voze taženém koňmi. Tak je to i s „mapováním“ oné původní cesty, ta brzy ztrácí na důležitosti. Jsme vtaženi do setkávání s osobnostmi, co mají nebo měly k tomu koutu Moravy popřípadě k Josefovi nějak blízko (Skácel, Komenský, Volavý, Oliva, Pitínský, Polívka, Pivečka atd.). Do dění totiž navíc vstupuje Anděl, který je personifikací autorovy paměti. Vznáší se nad poutníky a umožňuje obohacovat prostý děj a autentické myšlenky jejich přesahem či přímo úlety k fantazii. Třetí cesta. Vyzývavý titul, řádky nabité energií. Antonín Bajaja

Kniha vzpomínek na zlínského etnografa, folkloristu a muzejního pracovníka Karla Pavlištíka (1931-2018) z pera jeho přítele Josefa Holcmana.

O své spalující touze zaznamenat historky a průpovídky strýce Jožky Slováka, řezníka z horňácké Velké nad Veličkou, mi Josef Holcman dlouho vyprávěl, až jsem měl dojem, že kniha už vyšla a já ji dávno přečetl. Teď mě překvapuje, že teprve nyní vychází. Autor text odkládal, bál se definitivy tisku a obával se, aby osobnost strýce Jožky nebyla redukována na karikaturu nebo populární humor české literatury. Překročit tento stín je obtížné, zvlášť v době, kdy veřejný život je zaplaven autentickými historkami a výtržnostmi. Tragikomická postava opilce nad korunovačními klenoty Pražského hradu symbolizuje malé a odpudivé z čecháčkovství. Naopak strýc Jožka zosobňuje to nejlepší z horňácké tradice, s hrdostí a drzým humorem, který ukazuje svou osobní statečnost vůči těm, co mu mluví do jeho řemesla. Původní název knihy mohl být Balada o řezníkovi nebo Chvilka poezie, ale možná to bude víc než jen to. Kniha nabízí vášnivou zprávu o svérázné duši, která, stejně jako masár Josef Slovák, vdechovala rozkoše života a vypouštěla je kolem sebe s nakažlivou energií.

Ve škole nás učili, že lidská pameť má dvacet let. Vyvolený národ židovský veden pamětí svého druhu - totiž na Hospodina s důvěrou zahleděnou a vymodlenou - je po dvou tisíci letech diaspory zpět v zemi zaslíbené.

Třetí doplněné vydání. Příběhy o průběhu a následcích kolonizace a komunistické zvůle na vesnici očima pamětníků.Četl jsem ty příběhy jedním dechem. Mnohokrát jsem se přitom ptal (sám sebe), co spojuje Josefa Holcmana spisovatele s Josefem Holcmanem soudcem. Je to maličkost: touha po nemožném. Po spravedlnosti. Jestliže u soudu se udělují některé tresty jako pokání s podmínkou, v příbězích, které napsal, lidé takovou možnost neměli. Neřku-li, že se něčím provinili.Jeho nejnovější knížka je nekonečný příběh lidské paměti,kterou nelze promlčet. Té, která zaznamenává - ať už ve vzpomínkách,nebo dokumentech - drsnou skutečnost padesátých let, ale i tu dnešní, která si pamatovat nechce a raději fabuluje nové lži. Nové výmluvy na starou a staré výmluvy na novou dobu. Jako divadelní dramaturg si nejvíce cením her, v nichž se v soukolí dějin ocitne obyčejný člověk, který se odmítá přizpůsobit. Proto je mi tak blízké to,co žije a píše Josef Holcman.

Vzpomínky autora na krásnou tradici jízdy králů včetně tradičních vyvolávek.