Jiří Pechar Reihenfolge der Bücher

Vztah mezi myšlením a imaginací má zcela zásadní význam pro literaturu i filosofii. Kniha, v níž je konfrontováno středoevropské vnímání reality s myšlením sousedních kultur ovlivněných odlišnou historií. Nová kniha Jiřího Pechara (1929), estetika, literárního teoretika, filosofa a překladatele vřazuje český pohled na prolínání filosofie a literatury do kontextu světové tvorby a uvažování. Některé Pecharovy úvahy mají své východisko v nazírání na určitá literární díla nebo na určité literární osobnosti, ať je to v souvislosti se středověkým myšlením Dantova Božská komedie, v souvislosti s úsilím o kulturní syntézu Goethe, nebo v souvislosti s nejdramatičtějšími aspekty života jednotlivce i společnosti rozbor románových děl Tolstého a Dostojevského. Proustovo dílo dalo příležitost rozvinout jeho úvahy o prožitku toho, co se vymyká času, ale zároveň s tím i vazbě na vlastní já. S tématem imaginace souvisí ovšem i pasáž věnovaná Freudově interpretaci snů a vzpomínek z raného dětství, na kterou navazuje i úvaha o roli, jakou v určitých literárních dílech hrálo srovnání života a snu. V souvislosti s křesťanstvím a vírou Pechar vede také úvahy nad některými myšlenkami Jana Patočky. Skutečnost, že se v sledu jednotlivých partií knihy obráží i historie Evropy – se zvláštním zřetelem na historii českou, přemýšlí i nad někdejšími spory o smyslu českých dějin.

Jacques Lacan představuje významnou etapu ve vývoji francouzské psychoanalýzy a má dodnes nemalý vliv zejména v románských zemích Evropy (Francie, Itálie) a v Latinské Americe. Pro seznámení českých čtenářů s Lacanovým pojetím psychoanalýzy byly zvoleny dvě práce zařazené do souboru vydaného pod názvem Écrits, které nyní otiskujeme dvoujazyčně spolu s jejich francouzským originálem: studie „Stadium zrcadla“ odpovídá Lacanově příspěvku na mezinárodním psychoanalytickém kongresu konaném v Curychu v roce 1949 a studie „Funkce a pole promluvy a řeči v psychoanalýze“ přednášce, s níž Lacan vystoupil na kongresu pořádaném v Římě tamní univerzitou roku 1953.

Kniha podává výklad hlavních aspektů Lacanova pojetí psychoanalýzy i historii jeho konfliktu s Mezinárodní psychoanalytickou asociací. Každou část výkladu autor dokládá citacemi z Lacanových statí (shrnutých v souboru nazvaném Ecrits) či z textu jeho vydaných seminářů, což je v našem prostředí zvlášť důležité, protože český překlad jeho prací nebyl dosud vydán. Autor v knize nejprve popisuje historii Lacanova konfliktu s Mezinárodní psychoanalytickou asociací, poté v jednotlivých kapitolách probírá jednotlivé aspekty jeho pojetí psychoanalýzy. Začíná Lacanovou koncepcí tzv. stadia zrcadla, tedy procesu, jakým se utváří Já dítěte působením vizuální podoby druhé lidské bytosti. Následuje výklad strukturalistického pojetí psychoanalýzy jako účinků symbolického řádu chápaného v návaznosti na de Saussurovo pojetí jazyka. V souvislosti se způsobem, jakým se podle Lacana konstituuje realita, rozebírá autor knihy jeho pojetí psychózy. Samostatné kapitoly jsou věnovány roli sexuality a Lacanově interpretaci toho, co Freud označil jako pud smrti. Kniha je doplněna doslovem od Martina Petráše.

Rozbor Nietzschova díla se soustředí na jeho významné motivy, jako jsou učení o nadčlověku, vůle k moci, věčný návrat stejného, pravda a kritika křesťanství, a ukazuje, jak se jejich pojetí v průběhu filosofova života proměňovalo, přičemž bere v úvahu i možný vliv vážné choroby, jíž trpěl. Kniha se vedle snahy problematizovat některé zjednodušující a zavádějící interpretace, jimž bylo Nietzschovo dílo po jeho smrti vystaveno, zabývá rovněž německou a francouzskou recepcí jeho filosofie.

Jiří Pechar je českému čtenáři znám především jako překladatel, literární vědec a filosof, méně jako básník. Sbírka poezie Slovo v samotě vyšla původně před více než třiceti lety pouze v samizdatu, tedy širší veřejnosti téměř nedostupná. I když jde o práci poměrně subtilní, je svým obsahem hutná. Na prostoru necelých osmdesáti stran rozpoznáme vlivy lyrické, melické i existenciální, přitom verše jsou doplněny autorovými komentáři. Jiří Pechar je člověkem střídmým, což se bezesporu v jeho textech také odráží. Pecharovy verše navíc nejsou úzce spjaté s dobou svého vzniku, naopak cenná je na nich časová neukotvenost a dobový přesah.

Publikace je syntézou autorova celoživotního badatelského úsilí. Spojuje znalosti z oblasti literární teorie, historie i kritiky s esejistickou srozumitelností, komparatistickým zaměřením a znalostmi světové filosofie.

Brilantní próza estetika, literárního vědce a významného překladatele je inspirována věcností a výrazovou sevřeností "nového románu". Na pozadí historických událostí 2. světové války vypráví tragickou historii české rodiny, z níž dodnes mrazí.

Texty, které Jiří Pechar připravil pro knižní vydání pod názvem Člověk a pravda, jsou eseje pohybující se na pomezí literární vědy a filosofických úvah. I když byly tyto texty napsány ve většině případů už v sedmdesátých letech minulého století (do knihy budou zařazeny i nové nebo upravené texty), jde stále o aktuální témata, která jsou dnes možná mnohem více frekventovaná než v uplynulých dvaceti letech (Člověk a poznání, Pravda lidské práce, Krize patriarchální společnosti, Politikova služba životu). Úvahy Jiřího Pechara, významného českého myslitele, mimo jiné žáka Jana Patočky a Václava Černého, jsou pro český literární svět nesporně obohacující. Vyšly totiž před třiceti léty pouze v deseti strojopisných kusech v samizdatové edici Kvart, přitom nejsou úzce spjaté s dobou svého vzniku. Naopak, cenná je na nich časová neukotvenost a dobový přesah.

Publikace obsahuje texty ze semináře Centra pro ekonomiku a politiku z 9. ledna 2010 a několik dalších doplňkových textů. Jsou zde také přetištěny úryvky z díla Alberta Camuse.

Kniha vzpomínek významného českého literárního vědce, filosofa a překladatele je mimořádně cenným a čtivým svědectvím o osudu českého vzdělance v druhé polovině dvacátého století. Autor otevřeně líčí svůj život, studia, práci a zejména svůj život na rozhraní mezi možností veřejně působit jako překladatel a literární vědec a přitom publikovat též v samizdatu, nepoddat se vládnoucímu komunistickému režimu a udržet si svou mravní integritu. V Pecharově vyprávění vystupují desítky významných osobností českého kulturního života, jejichž portréty patří k tomu nejlepšímu, co v posledním dvacetiletí v české memoárové literatuře vzniklo.