Karel Kosik Bücher

Diese Studie des tschechischen Philosophen Karel Kosík wurde rasch nach ihrem Erscheinen in den sechziger Jahren zu einem klassischen Text der »humanistischen«, »praxisphilosophischen« Interpretation des Marxismus. In ihr konzentrieren sich all die Gedanken und Argumentationsfiguren, gegen die sich wenig später dann die »strukturalistische« Marx-Lektüre Althussers richten sollte.

Autor v přepracovaném eseji (varianta článku "Němka Marianne Fabiánová a oběti nacismu") ukazuje na příkladu lidské schopnosti obětovat sám sebe a svůj život ve prospěch komunity onu pravou dimenzi lidského bytí, která s destruktivní konzumací přírody a přežíváním v blahobytu nemá nicspolečného.

Čtvrtý svazek Sebraných spisů Karla Kosíka zahrnuje články, eseje, rozhovory a kratší příležitostné texty pocházející z let 1955 až 1969. V první části jsou shromážděny stati, jejichž prostřednictvím Kosík vstupoval do polemik o marxismu, o aplikaci marxistické metody i o negativních jevech socialismu. Předestírá zde svoji koncepci dialektiky vycházející z Hegela a Lukácse a načrtává obrysy vlastní verze marxistické teorie, která je v jeho pojetí společenskou kritikou. Druhou část tvoří články, v nichž Kosík dialektiku aplikuje na konkrétní fenomény umění a kultury. V analýze literárních děl (Hemingwaye, Kafky či Haška) rozvíjí úvahy o společenské roli kultury, politice, humanismu apod. Předkládaný svazek představuje Karla Kosíka jako veřejného intelektuála, který se vyjadřoval k aktuálním tématům své doby i k nadčasovým otázkám lidské existence.

Jedná se o knihu esejů rozebírajících filosofická i literární témata. K. Kosík se zamýšlí nad moderní dobou a komentuje Kafkovo přesvědčení, podle kterého je moderní doba nepřátelská k tragičnu a na jeho místo dosazuje groteskno; konstatuje, že žijeme v době „postheroické“. Toto téma demonstruje na rozboru děl Kafky a Haška, respektive postav Josefa K. a Josefa Švejka. Zabývá se „naší nynější krizí“: tj. hovoří o krizi politického systému (o masovosti, politické manipulaci…), nedostatku politických osobností, krizi tříd a společnosti, národa či moci. Dále se věnuje tématu Střední Evropy, respektive „české otázce“; hovoří zde mimo jiné o německé a ruské interpretaci Střední Evropy. Zabývá se podobami moderní české politiky a českou politiku charakterizuje jako důvěřivou a propadající iluzím, navzdory vnějšímu pláštíku realismu; komentuje i české postoje ke Slovákům (včetně Palackého a Masaryka). Zabývá se rovněž vztahem jednotlivce a dějin. Tématem je mu i pojetí demokratismu u K. Havlíčka. Kniha získala cenu Nadace Český literární fond za nejlepší esej roku 1994.

Sborník prací k jubileu Karla Kosíka. Volně navazuje účastí některých autorů na samizdatový jubilejní sborník z roku 1976. Vedle osobněji pojatých vyznání jubilantovi zahrnuje i filosofické a literárněvědné stati a eseje četných význačných osobností. Autorsky se ­ podílejí kromě editorů sborníku také Eva Kantůrková, Václav Havel, Jan Keller, Alexandr Kliment, Ladislav Hejdánek, Ivan Vojtěch, Ivan Klíma, Vilém Herold, Pavel Kohout, Erazim Kohák a Petr ­ Prouza. Publikaci doplňuje bibliografie jubilantova díla.

Témata knihy: Řízení jako součást duchovní kultury Češi a Němci (Český management v německé firmě) Jací jsme – my Češi Nedorozumění v komunikaci – ve vědě a řízení Nedorozumění v komunikaci – v umění a utopiích O rozhodování, etice a odpovědnosti Formalizace v řízení Osobnost manažera Kontinuita a diskontinuita v řízení Úspěch v řízení

Soubor statí publikovaných v Literárních novinách mezi lety 1967-69 zahrnuje příspěvky významných českých myslitelů druhé poloviny dvacátého století, jako jsou Milan Kundera, Karel Kosík a Robert Kalivoda. Od konce padesátých let se tento kulturní týdeník snažil o znovuzačlenění české kultury do evropského kontextu, což se podařilo až na konci šedesátých let. LN se staly jedním z nejlepších evropských časopisů svého druhu, přestože je četlo jen málo lidí. Jejich proslulost však stále rostla, dokud nebyly umlčeny sovětskými tanky. Na podzim 1990 A. J. Liehm požádal Kunderu o příspěvek pro česko-slovenskou Lettre. Kundera se zpočátku zdráhal, protože měl pocit, že nemá co nabídnout. Přiznal, že napsal mnoho textů o českých tématech, ale považoval je za příliš apologetické. Zmínil, že má sedm esejů, které by chtěl přeložit do češtiny, ale odkládal to. Nakonec si vzpomněl na Literární noviny z druhé poloviny šedesátých let, které měly obrovský vliv na kulturní a politický diskurs. Vzpomněl si na snahu založit deník Lidové noviny, kde by Kosík a Liehm mohli vytvořit jeden z nejlepších časopisů v Evropě. Po ruské invazi však k tomu nedošlo a Kundera odešel do exilu. Jeho emigrace byla pokračováním cesty za stejným cílem. Na oslavu, kterou by rád navštívil, posílá alespoň sedm písmen jako symbol štěstí.

Kniha esejů českého filosofa je summou jeho krického vztahu nejen k naší skutečnosti devadesátých let, ale k moderní civilizaci, politice a kultuře vůbec.