Václav Renč Bücher

Klasická pohádka o Jeníčkovi a Mařence a zlé ježibabě.

Výsostně radostná píseň vznikla okolo roku 1955 v leopoldovské věznici.Zde autor,odsouzený na 25 let,jako vězeň stalinské zvůle, skládal tuto poetickou píseň,ukládal do paměti,protože papír a tužka byla vězňům zakázána.Po propuštění v roce 1962 byla zkompletována, dle paměti a propašovaných úryvků.

Wir sind die Treibenden. / Aber den Schritt der Zeit, / nehmt ihn als Kleinigkeit / im immer Bleibenden. Über einen Zeitraum von fast fünfzehn Jahren rang sich Rainer Maria Rilke die zehn 'Duineser Elegien' ab, um im Anschluss die 55 'Sonette an Orpheus' in nur einem Jahr zu Papier zu bringen. Beide Gedichtzyklen erschienen 1923 und standen bereits für Rilke selbst in einem engen Zusammenhang. Diese Gedichte erschließen Leserinnen und Lesern seit Generationen die faszinierende Welt des lyrischen Ausdrucks.

Pohádky ve verších i v próze, bohatě ilustrované.

Antologie - zpěvník obsahuje české lidové koledy i evropské koledy v české jazykové podobě od staročeských rorát přes adventní zpěvy 16. století k katinským písním středověku a renesance. Každá koleda je doprovázena celostránkovou ilustrací - reprodukcí středověkých obrazů, lidového umění a figurek.

První svazek Vybraných spisů Václava Renče obsahuje básnické knihy: Sedmihradská zem, Vinný lis, Trojzpěvy, České žalmy a Loretánské světlo, dále obsáhlý výběr z Renčových veršů z čtyřicátých i třicátých let a v oddíle Bez ozvěny cyklus autorových básní z vězení. Svazek doplňuje obsáhlé torzo „třívěté kantáty o svaté Anežce České“ Režná kytlice.

Výbor z poezie. Uspořádala Květoslava Neradová.

Dne 9. dubna 1945 – ve chvílích, kdy statisícům válkou ohrožených lidí se naděje na přežití stávala takřka jistotou – se uzavřel život mladého, ale už vynikajícího teologa Dietricha Bonhoeffera. Byl popraven za účast na spiknutí proti Hitlerovi.

V důsledku mimořádných životních osudů a jejich odrazu v básnické tvorbě je dnes Václav Renč svými čtenáři známý především jako autor velikých mariánských skladeb, zejména Popelky Nazaretské, blízké svou formou, melodičností a přehlednou epikou i prostým čtenářům nezaměřenýmsoustavně na poezii. Kniha Přesýpací hodiny je poslední lyrickou sbírkou, kterou V. Renč ještě autenticky připravil k tisku. Je to jistým způsobem suma a odkaz básnické zkušenosti, která je nedílnou zkušeností životní: poslední definitivně uspořádaná sbírka zralé tvorby, prakticky bez kazu. Václav Renč je již plně zařazený v proudu české duchovní básnické tvorby své doby (srov. například dedikace řady básní odkazující na určitá příbuzenství a výraz vděčnosti). Básník, přijímaný kdysi jako výstřední individualista a introvert se ničím nevyděluje z tíhy existence svého lidského společenství.