Pavel Hrach Bücher

„Wie tritt man einen Weg in unberührten Schnee?“ Schalamows Erzählungen gehören zu den herausragendsten Leistungen der russischen Literatur des 20. Jahrhunderts. Der Autor geht darin einer Schlüsselfrage unserer Gegenwart nach: Wie können Menschen, die über Jahrhunderte in der Tradition des Humanismus erzogen wurden, Auschwitz, Kolyma hervorbringen? Schalamow zieht den Leser der Erzählungen aus Kolyma, deren erster Zyklus in diesem Buch versammelt ist, in die Gegenwart des Lageralltags hinein, ohne Hoffnung auf einen Ausweg: „Viele Kameraden sind gestorben. Aber etwas, das stärker ist als der Tod, ließ ihn nicht sterben. Liebe? Erbitterung? Nein. Der Mensch lebt aus denselben Gründen, aus denen ein Baum, ein Stein, ein Hund lebt.“

Životopis vychází z popisu soukromého života kněžny a její rodiny a zároveň si všímá i jejích společensko-politických aktivit.

Neexistují ženské a mužské dějiny, stejně jako neexistuje ženský a mužský svět. Žijeme v jednom světě, ale vnímáme ho někdy rozdílně. Dcery Eviny jsou knihou o tom, jak se ženy dívaly na svět a jak se svět díval na ženy v různých epochách historie křesťanské Evropy. Autorka nám nabízí nový a pro mnohé z nás možná překvapivý pohled na mnohé jevy evropské kultury, od evangelií Nového zákona přes středověk, kláštery, rytířskou romantiku, pronásledování čarodejnic, velkosvětské salony až po přechod od tradiční společnosti k novodobé měšťanské rodině a první pokusy o emancipaci. Dcery Eviny jsou poutavou knihou o osudech světic a královen, mučednic a kacířek, velkosvětských dam a prostitutek, umělkyň a modrých punčoch. Nemenší roli však hrají osudy obyčejných žen, matek a manželek, bez jejichž každodenní práce a lásky by se zastavil svět.... celý text

Kniha o dobrodružné cestě dvou kamarádů do tajemné země Zeměmoře.

Dvanáctileté Lence se stane něco hrozného. Musí přes vánoce zůstat v nemocnici. Je zde všehovšudy pět dětí, jeden doktor, dvě sestřičky a jeden zdravotní bratr. Jmenuje se to tu Kopanina a kolem jsou hory a lesy. Sněží a sněží, závěje před očima rostou a nikdo se nedostane odsud ani sem. Zoufalá Lenka se přesto pokusí utéct. Na útěku si probírá důvody, proč v tak příšerné společnosti už nechce strávit ani den: "Jesika je nejprohnanější zmije z celé Kopaniny. Masák se troglodyt, degenerovaný plž a pablb. Ten mrňous na mě plazí jazyk. A Nelka je Nelka! S tou jsem skoncovala nadosmrti! Už toho mám dost!" Pro slzy nevidí, kam běží. A v tu chvilku začně nejpodivnější historie jejího života. Neví, jestli má vidiny, nebo jestli jsou na světě skutečně věci tak neuvěřitelné, že nad nimi rozum prostě zůstává stát. A sněží a sněží a v léčebně jménem Kopanina se dějí blázniviny, záhady nebo zázraky...