Kornej Ivanovič Čukovskij Bücher

Známá pohádka o dobromyslném lékaři, který se vydává na dobrodružnou cestu do Afriky léčit nemocné opice.

Slavný román anglického spisovatele, žurnalisty a politika konce 17. a poč. 18. stol., přeložený mnohokrát do většiny evropských jazyků. Jeho základním námětem byl skutečný příběh skotského námořníka Alexandra Selkirka, který prožil přes 4 léta na neobydleném ostrově. V sovětském zpracování jsou zdůrazněny kladné rysy hrdinyrománu, které K. Čukovskij charakterisuje v předmluvě: „Na Robinsonovi nás zajímá především skutečnost, že byl horlivý pracovník, člověk nevyčerpatelné energie. ... Ať vypravuje ... o jakékoli práci, mluví o ní tak zajímavě, že se každému z nás zdá, jako bychom se této práce sami účastnili. Na Robinsonovi se nám líbí i to, že od prvních dnů svého pobytu na ostrově zápasí s přírodou a donucuje ji, aby se podřídila jeho vůli.“ Konečným cílem této pilné a usilovné práce je však zbohatnutí, založení kolonie. Při tom proces hromadění bohatství a kolonisace je vylíčen idealisticky, jako výsledek pouhé píle a přičinlivosti, prosté vykořisťování. Proto K. Marx označoval pokusy buržoasních ekonomiků vylíčit hromadění kapitálu jako výsledek pracovitosti měšťáků za „robinsonády“.

Чуковский-исследователь, увлеченный психологией детской речи, создал знаменитую книгу «От двух до пяти», для которой со всех концов страны ему присылали примеры детского словотворчества.

Modrý večer obsahuje několik básnických sbírek, včetně Večer, Růženec, Bílé hejno, Jitrocel a Anno Domini. Dále zahrnuje slovo o Puškinovi, Sedmou knihu s několika cykly (Cinque, Šípek kvete) a básně z Poémy bez hrdiny spolu s cyklem Rekviem. Lyrika autorky je většinou syžetová, s minimem abstrakce. Kromě hudebně lyrických vloh vyniká také vypravěčským talentem. Její básně často připomínají novely s komplikovanými a obsáhlými ději, které se před námi objevují v nezapomenutelných úsecích. Autorka psala obezřetně, pečlivě zvažovala každé slovo, aby dosáhla prostoty, která je dostupná jen velkým mistrům. Rukavička, o které hovoří zavržená žena, se stala symbolem opuštěnosti. Téma beznadějné lásky, kdy miluje, ale není milována, je jejím oblíbeným motivem. V této oblasti nemá konkurenci. Její obrovský talent se projevuje v pocitech zklamání a odmítnutí, které vyjadřuje jménem nemilovaných. Vytvořila si zástup trpících, kteří se "toulají jako zatracenci", proklínají milované a trpí hořem. (Doslov Korněj Čukovskij)