Jean Mabire Reihenfolge der Bücher

Bitva o Berlín byla jednou ze závěrečných operací na evropských bojištích druhé světové války. Proti zdrcující sovětské přesile zde stály vyčerpané zbytky německých divizí Wehrmachtu a Waffen SS, k nimž byly přiděleny jednotky Volkssturmu a Hitlerjugend, většinou nevalné bojové hodnoty. Poslední jednotkou, které se do obklíčeného Berlína podařilo dostat, byl francouzský útočný prapor pod velením Hauptsturmführera Henriho Feneta. Jednalo se o více než tři sta dobrovolníků s předchozími bojovými zkušenostmi, kvalitně vyzbrojených a vystrojených. Prapor operuje samostatně, i když spadá pod divizi SS Nordland, přičemž alespoň ze začátku využívá podpory obrněnců této jednotky. Bojové kvality francouzských esesmanů se uprostřed rozbitého města naplno projeví. Prapor odolává útoku za útokem a k ústupu ho donutí pouze hrozba obklíčení. Tvrdé pouliční boje si samozřejmě vyberou svou daň a dne 2. května zbývá posledních třicet bojeschopných esesmanů, kteří se pokusí o průnik na západ. Tato akce se nepodaří a nakonec jsou všichni zajati nebo zabiti. O síle vzdoru francouzského praporu svědčí i ten fakt, že za bitvu o Berlín byli čtyři z jeho příslušníků vyznamenáni Rytířským křížem Železného kříže.

Kniha líčí osudy příslušníků první francouzské jednotky ve Zbraních SS. Popisuje období od vstupu prvních francouzských dobrovolníků do Waffen SS, přes výcvik a bojové nasazení 1. praporu na Haliči až po včlenění útočné brigády do divize Charlemagne. Napsáno na základě svědectví bývalých příslušníků jednotky.

Die Besonderheit dieses 1940 geschaffenen Verbandes war, daß in ihm eine große Anzahl europäischer Freiwilliger dienten. Vereinendes Band aller Soldaten war der Wille, aktiv an der Neugestaltung Europas mitzuwirken und der Wunsch, den drohenden Machtzuwachs der Sowjetunion einzudämmen. Mit Beginn des Rußlandfeldzuges strömten Tausende junger Männer in diese erste multinationale Truppe, die sich den Erhalt des Abendlandes, der europäischen Völker und ihrer Kulturen auf die Fahne geschrieben hatte. Die Freiwilligen kamen aus Norwegen, Dänemark, Schweden, Finnland, Estland, den Niederlanden, Flandern, Wallonien und der Schweiz. 1941 stieß die Division „Wiking“ durch die Ukraine bis ans Asowsche Meer, 1942 erreichten ihre Grenadiere kämpfend den Kaukasus, 1943 verteidigten sie das Donezgebiet, gerieten 1944 in den Kessel von Tscherkassy, entsetzten Kowel und stoppten im Spätsommer den russischen Ansturm östlich von Warschau, um 1945 in einer letzten, vergeblichen Kraftanstrengung zu versuchen, das belagerte Budapest wieder zu befreien. Viele Männer der „Wiking“ bezahlten ihre Vision vom gemeinsamen Europa mit dem Leben, noch mehr aber wanderten durch die Lager der Sieger, die sie nicht selten wie Verbrecher behandelten und ihr aufrichtiges Engagement mit Schmutz bewarfen. Dieses Buch soll zeigen, wie es wirklich war, was die Freiwilligen dachten und wollten.

Quand les Allemands attaquent à l'Ouest le 10 mai 1940, après les mois d'attente de la " drôle de guerre ", ils alignent, à côté des unités de la Wehrmacht, l'armée de conscription, des formations militaires issues des rangs mêmes du parti nationalsocialiste. Ces hommes constituent l'embryon de la Waffen SS, qui comptera dans ses rangs à la fin de la guerre plus d'un million de combattants, venus d'une trentaine de nations, et formant le fer de lance des armées du IIIe Reich. Les " soldats politiques " qui vont ainsi participer à la bataille de France appartiennent à la garde personnelle du Führer, la Leibstandarte SS Adolf Hitler, aux régiments Deutschland, Germania et Der Führer de la future division Das Reich, ainsi qu'aux unités d'infanterie Totenkopf. Engagés entre le 19 mai et le 24 juin 1940, les SS, lancés dans la Blitzkrieg avec le fanatisme des troupes de choc issues d'un régime orgueilleux de la puissance militaire retrouvée, se heurteront à des unités anglaises et françaises. Le choc sera souvent rude, au point que les formations allemandes engagées compteront 10 % de pertes au feu.

Ce livre s'inscrit dans la série des documents historiques consacrés par l'auteur au rôle des divisions allemandes pendant la bataille de Normandie. Il complète Les jeunes Fauves du Führer et Les SS au Poing-de-Fer, parus chez le même éditeur. Deux divisions blindées de la Waffen SS, Hohenstaufen et Frundsberg, qui se trouvaient au combat sur le Front de l'Est, ont été rameutées pour être engagées en Normandie. Après avoir traversé toute l'Europe, elles sont arrivées trop tard pour monter la grande contre-attaque blindée dont rêvait le commandement des forces allemandes. Engagées dans la partie orientale du front face aux Britanniques, ces deux divisions étaient dès lors destinées à mener des combats uniquement défensifs et à voir leurs effectifs fondre inéluctablement dans " l'enfer normand ". Voici, dans sa réalité quotidienne, la terrible " guerre des haies " où les adversaires ont mené des combats d'infanterie aussi meurtriers que ceux de la Première Guerre mondiale.

Ce volume raconte l'histoire de la "Hitlerjugend" lors des campagnes de Normandie en 1944. La première partie retrace l'histoire de cette division de l'armée allemande, formée de jeunes volontaires qui n'ont pas l'âge de la conscription. [SDM]