Miroslav Horníček Bücher

Obrazová publikace s texty v českém, anglickém a německém jazyce. Kniha volně edičně navazuje na Rybníky Českého ráje a vytváří spolu s nimi výpověď o krásách této turisticky atraktivní oblasti. Příjemným zpestřením knihy je osobní výpověď dvanáctí horolezců.

Předmluva: Zuzana Maléřová, Miroslav Horníček, Jiří Suchý.

Knížka, která pomůže čtenáři znovu prožít Horníčkovy populární a skvělé „Hovory přes rampu“ a televizní „Hovory H“.

Knížka, která pomůže čtenáři znovu prožít Horníčkovy populární a skvělé Hovory přes rampu a televizní Hovory H.

Texty Werichových forbín s Miroslavem Horníčkem.

Každé tři měsíce roku 1993 a dál až do podzimu 1995 přicházel František Nepil opět k mikrofonu. V živém vysílání redakce Dobrého jitra tu vstupoval v kratší či v delší minutáži se svým textem od čtvrté do osmé hodiny ranní. Zpravidla v den před vysíláním nešel už vůbec spát. Mezi třetí a čtvrtou ráno tiše přistál taxík, který ho s ostatními spolupracovníky odvážel do rozhlasu. Kolem deváté se vracel domů, padl a spal. Nedokázala bych vyčíslit, jakému počtu čtenářů vepsal František Nepil věnování do svých knih. Mně za celý život napsal věnování do jedné jediné své knížky. To věnování zní: „Dobré a ještě lepší jitro, Kočino, pěkně teple se oblékneme a půjdeme dělat plot. To je jedno z mála privilegií, které máš jako žena spisovatele. A pak máš ještě jedno: dostat jako první nové vydání téhle knížky. Děkuji Ti za ni. Opravdu víc já Tobě než Ty mně. Tvůj Myšák, 23.1. 1991.“ Do této nové a poslední jeho knížky žádnému čtenáři ani mně už věnování nenapíše, ale přeji všem jeho čtenářům i sobě, aby ve stopě, kterou tu zanechal, zůstalo dobro a láska, jež uměl rozdávat. Zdenka Nepilová

Výbor z písňových textů Jiřího Suchého je určen dětem a jejich rodičům a prarodičům, kteří zažili slavné doby Semaforu, divadla u jehož zrodu stála autorská dvojice Jiří Suchý - Jiří Šlitr.

Povídky, scénky, výstupy, ale i testy a vtipné návody společenských her.

Člověk jak se říká ví své. Tyto poznámky jsou výsledkem mého padesátiletého pobývání na jevišti. Nejsou to paměti ani vzpomínky,říkám tomu: poznámky. Tak to prosím, berte. Ani ta padesátiletá praxe mi nedovoluje vytvářet nějakou teorii. Jsou to, opakuji, jen a jen poznámky o tom, jaké postupy mám na jevišti rád a které odmítám. Pokud herec může vůbec nějaké postupy odmítat. Hraju a proto jsem rád, což mi připomíná Descartovo: myslím, tedy jsem. I nadále tedy hromadím zkušenosti, ze kterých možná budou další poznámky. Což neberte jako příslib dalšího dílu nebo vyhrožování tímto.

Čtrnáct zastavení a zamyšlení nad knihami, čtrnáct hovorů se čtenářem čtoucím víc než reklamní slogany a návody k upotřebení.

Miroslav a Jan Horníčkovi v Benátkách vyfotografovali vše, co je zaujalo.

Rozhovory Miroslava Horníčka se sochami, doplněno mnoho autorových fotografií soch a skulptur.

Vteřiny života Miroslava Horníčka ve fotografii. Album fotografií Miroslava Horníčka podává svědectví o jeho profesním i soukromém životě. Úvodní slovo tohoto herce a spisovatele zaznamenal Jiří Žák. Krátké komentáře čerpají z dříve vydaných knih autora. Fotografie ze soukromého archivu zachycují Miroslava Horníčka v různých obdobích od dětství až po současnost, za různých situací, s rodinou, přáteli, kolegy. Mottem této knihy jsou verše Sergeje Jesenina:"Živote, nezdál ses jen? Jako bych jaro procválal na koni růžovém."

V knize anotace není. Jde o výběr prací Miroslava Horníčka. Většina koláží je doprovázená krátkým vysvětlujícím komentářem nebo mikropříběhem, často humorném, osvětlující vznik nebo přímo děj jednotlivých koláží.

Miroslav Horníček psal knihu v Berlíně, když tam točil filmy a večery měl volné - především mluví o dvojím vlivu: James Thruber a Jan Werich.

Fotografické záběry italských měst, ulic a lidí doprovází poetické texty vystihující okamžik zachycený fotografií.

Mozaika, složená z Horníčkových publikovaných fejetonů, vytváří portrét jeho myšlení. Vybral, uspořádal, průběžnými texty, portrétem autora a chronologickým přehledem jeho činnosti opatřil Vladimír Just. Fotografický doprovod a koláže Miroslava Horníčka vybrali Běla Horníčková a Vladimír Just.

Osobitý cestopis, věnovaný Provenci, kam se již podruhé vypravil autor se svým přítelem - ilustrátorem Adolfem Vondrou. V roce 1975 byl pozván Miroslav Horníček spolu s ilustrátorem Adolfem Vondrou k pobytu do Provence. Zapisovali, fotografovali a toulali se šťastne mimo turistické trasy, v malýchprovensálských městečkách a vesničkách, sedali na svazích mezi vinicemi a učili se nepodléhat turistickým spěchům a stresům. Je to vyprávění o tomto pobytu a zážitcích, prolíná se tu humor s pohledem vážnějším a zaznamenává epizody z cesty. Kniha je osobitým vyjádřením jednoho z návratů do míst, kde se kdysi rodila evropská civilizace.

Sbírka citátů, sentencí a aforismů. Oproti předchozím vydání je Inspiromat obsažnější a navíc je řada výroků glosována našimi současníky. Jeho vnitřní struktura a připojený rejstřík jmen a rejstřík klíčových slov z něj činí kromě milého a zábavného počtení i pohotovou odbornou pomůcku, kterou ocení jistě řada jeho uživatelů.... celý text

„Zkuste se naladit na tu správnou tóninu a vnímejte tato psaná slova jako slovo mluvené,” přál čtenářům této knihy v jejím úvodu Miroslav Horníček. Některé z hlasů, jež z textu uslyšíme, včetně hlasu Horníčkova, se bohužel odmlčely navždy... Autentický záznam třetích Hovorů H z let 1996 a 1997 tak zůstává cenným svědectvím o neopakovatelných setkáních hereckých osobností před diváky a TV kamerami. Miroslav Horníček se představil v roli hostitele, pamětníka, tazatele i tázaného a jeho vzácní hosté - kolegové a přátelé - přidali malé ohlédnutí za vlastní osobní i profesionální dráhou, která se v jisté době proťala s životní dráhou Horníčkovou. Laskavý humor, moudrost, vtipný nadhled a pár vyznání napsaných speciálně pro tuto publikaci potěší nejen pamětníky.

Fotopublikace pražského rodáka Ivana Krále, představující výsledky jeho práce za více než dvacet let. Vedle všeobecně oblíbených ,ale přesto osobitě pojatých popisných snímcích zde můžeme obdivovat i citlivě zachycené nálady pražských zákoutí i panoramat - za ranních rozbřesků, večerního stmívání, za podzimní mlhy i v mrazivém oparu.

Vzpomínková kniha slovenského divadelního a filmového herce, národního umělce přibližuje atmosféru dětství, vypráví o krkolomných divadelních začátcích, líčí herecké příběhy z domova i z ciziny, veselé trápení populární osobnosti a provází veselými rybářskými příhodami. Zeslovenského originálu přeložil a doslov napsal Miroslav Horníček. Vydání 3. (v češtině 1.).

Ve vzájemné korespondenci vyslovují autoři – herec, muzikant a sochař – své názory na umění, postřehy o lidech a věcech.

Myš v 11. patře aneb Fejetony o překvapeních všedního dne – takto zní celý název knihy, jenž napovídá, že dílo se skládá z publicistických útvarů, zvaných fejetony. Vtipné, přitažlivé, lehké celky, které nám upoutávají svým ironickým či satirickým nádechem. Rudolf Křesťan ve své sbírce upozorňuje například na všední věci každodenního života, které důvtipem „řeší“ a upozorňuje na ně.

Kniha povídek obsahuje dvě části s názvy "Pětatřicet skvělých průvanů" a "S paní ve spaní".

Příjemná knížka vyprávění a úvah o pohybu ve všech podobách je psána s humorným, pro autora typickým akcentem. Horníček podrobuje svérázné analýze nejrůznější formy pohybu nejen ve skutečném, "sportovním" slova smyslu, ale zamýšlí se také nad řadou problémů společenského pohybu prostřednictvím některých klíčových momentů lidského života.

Reportáž ze světové výstavy Expo 67 v Montrealu z pera populárního herce a komika. Krátké mozaikové črty, které úsporným, vtipným a jazykově objevným slohem (Ono totiž - přijít něčemu na chuť, znamená chůzi. A tedy pohyb. Tedynámahu.) zachycují prostředí (Jaký je Montreal? ... Městečko z westernu, do kterého se zakusují mrakodrapy ...), dění, lidi, lidské typy, charaktery pavilónů a charaktery národů. Reportáž, kterou četné kulturní asociace anávraty do kulturní historie povyšují na jakýsi esej o životě.

Tento soubor měl být vydán k 70 . narozeninám Miroslava Horníčka v roce 1988. A díky snaze vydat toto ojedinělé dilko plne krásných obrázků a kolaží, které doprovází texty pana Horníčka byl nakonec v roce 1989 díky příspění pana Stanislava Fremunta dán do tisku a vydán.

Humor povídek M.Horníčka – i při odhalování falše a absurdity v našich životech – vyniká laskavostí pohledu a zjevnou poetizací skutečnosti. Autora provokují zaběhané stereotypy, jednoduchá, černobílá vidění světa. Staví proti nim báječnou vynalézavost, bohatě hýřivou invenci, ohňostroj nápadů a především umění vidět věci a jevy, které mnohdy již okoralý zrak nás ostatních nevidí. Právě tyto vlastnosti Horníčkových povídek, které se zde dočkaly prvního knižního vydání, zajišťují autorovi nepřehlédnutelné místo v poměrně košaté plejádě českých autorů humoristické literatury.

Těžištěm Horníčkova vyprávění jsou velice jemné nuance ve vztahu mezi mužem a ženou; a opětovně se v něm autor zamýšlí nad rvavým, průbojným či dokonce válečnických duchem v lidské povaze, který ve chvílích zanícení tak často přehlušuje radost z prostých darů života, z lásky iz koloběhu dobrých všedních dní.

Knížka dojmů a zážitků z cesty do Provence, kraje autorových mladických snů, je psána formou úvah a zamyšlení, věnovaných slavným osobnostem tohoto kraje.

Text trialógu Hovory H vznikol prepisom z televízneho záznamu rovnomenného programu Československej televízie, ktorý bol nahrávaný a vysielaný v máji 1969. Text bol autormi upravený do knižnej podoby. Vznik trialógu Terno inicioval šéfredaktor vydavateľstva Tatran Gabriel Rapoš v roku 1970. Autori rukopis podľa zmluvy odovzdali redaktorke Emílii Nemsilovej, ktorá ho zaradila do pripravovanej knihy s názvom Terno, ktorá však z ideologických dôvodov nemohla byť zaradená do edičného plánu.

Snad nám čtenář odpustí, když jedno z těch Werichových nesmrtelných uřeknutí prozradíme hned na obálce. Při premiérách her V + W v Osvobozeném divadle dostávali autoři a herci při konečném klanění nejen obligátní kytice a věnce, ale mnohdy i jiné projevy uznání. Například při premiéře hry Kat a blázen podal někdo autorům na forbínu dvě láhve tříhvězdičkového koňaku. Werich se naklonil přes rampu, popadl láhve, a už se s nimi hnal do šatny. Jenže co čert nechtěl, na schodišti jedna láhev třeskla o zábradlí, a to se ví, hned vzala za své. Werich nad tím jen zalkal: „Chudák Voskovec, ten má ale smůlu!" Knížka neblednoucích úsměvů a životního moudra našeho nejuctívanějšího klauna se nám zachovala alespoň v náznaku díky sběratelské péči jednoho z jeho ctitelů. Drobty Werichova jiskrného intelektu, poztrácené v hovorech s přáteli, po novinách, v zákulisí, v šatnách, při zájezdech a během cestování, ve vzpomínkách pamětníků, vyřčené jen tak bokem na forbíně, defilují tu náhle znovu objevené, aby nám rozjasnily všední den. Ještě na nás dýchne atmosféra dnes už legendárního Osvobozeného divadla, jiskry dialogů těch, kteří už nejsou mezi námi, ale žijí v nás. A abychom si milovanou tvář připomněli až do poslední vrásky úsměvu, o to se zasloužily kresby a karikatury nejlepších kreslířů té doby, A. Hoffmeistra, A. Pelce, F. Bidla, J. Trnky, J. Kándla, L. Rady a řady dalších.

Knížka koláží Miroslava Horníčka, komentovaných autorem, spolu s několika dopisy Jiřího Kalouska.

Jednoduchá a srozumitelná kuchařka klasických českých jídel z levných a běžně dostupných surovin.

Miroslav Horníček u zpovědi na konci cesty. V rozhovoru vedeném Janem Hůlou se autor vrací k létům zralým i nezralým, k osobnostem, s nimiž se na své cestě životem setkal a ke svým trvalým láskám - herectví a výtvarnému umění. Ačkoliv má být tato knížka jakýmsi odkazem na rozloučenou, je psána s humorem charakteristickým pro spolutvůrce slavných forbín a tvůrce oblíbených Hovorů H.... celý text

Publikace Moudrost klaunů – Myšlenky Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Miroslava Horníčka přináší koncentrovaný náhled do myšlenkového světa tří velikánů naší kultury ve formě citátů, aforismů, postřehů i úvah. Autor Zdeněk Chromý ji sestavil z myšlenek, které vybíral z původní literatury, z korespondence, ze vzpomínkových knih novinářů a přátel Voskovce, Wericha a Horníčka, z různých rozhovorů i internetových zdrojů. Podařilo se mu shromáždit téměř 1300 citátů, některých známějších, jiných méně známých. Citáty jsou většinou roztříděny tematicky, jen poslední kapitoly přinášejí jakousi směsici tematicky nezařazených výroků a citátů aforistického charakteru. Kniha přístupným způsobem přibližuje myšlenkový svět všech tří slavných osobností, v němž vyniká moudrost, inteligence, kultivovanost i vtip a v němž prosvítá celé spektrum osobních postojů k různým stránkám života jednotlivců i společnosti. Inspirativní myšlenky moudrých klaunů bezpochyby ve čtenářích rezonují i v dnešní době, dokážou jim přinášet zábavu, ale i údiv na tím, jak trojice „klaunů“ dokázala formulovat své názory na život, na manželství, na divadlo, na humor, na svět kolem sebe – na cokoliv.

Když člověk píše o svém dětství, má dvě možnosti. Buď se vrátit a dívat se tehdejšíma očima, anebo všechno kolem vnímat pohledem dnešního , tedy skutečného zraku. Jinak, řekněme rovnou, to ani nejde. Člověk nemůže vystoupit z toho rozjetého vlaku, kterým je jeho život, a když píšu tyto řádky, jsem pořád blíž své osmdesátce než svým třem, pěti nebo osmi letům. Miroslav Horníček

Naši první prezidenti očima medicíny. Populárně vědecká studie, která se zabývá zdravotním stavem T. G. Masaryka, E. Beneše, E. Háchy a K. Gottwalda.

Nejrozsáhlejší próza Miroslava Horníčka vypráví formou humoristického románu o tom, jak a proč došlo k tomu, že se nenápadný staromládenecký knihovník Julius z Levého Brodu na prahu padesátky stotožnil se slavným francouzkým spisovatelem Albertem.

Miloslav Stibor (1927–2011) gilt als bedeutende Persönlichkeit und Klassiker der tschechischen Nachkriegsfotografie im Bereich Akt und Porträt. Sein Name ist eng mit der Základní umělecká škola in Olomouc verbunden, die er in den fünfziger Jahren gründete, und er wird in vielen Büchern und Ausstellungen zur Geschichte der tschechischen Fotografie erwähnt. Während seines Lebens bereitete er über 140 eigene Ausstellungen vor. Als Pädagoge war er seit der Mitte der fünfziger Jahre im Bereich Fotografie tätig. Seine ausgeklügelte Lehrmethodik, kombiniert mit praktischen Ansätzen, wurde zum Vorbild für die Fotografieausbildung an anderen Volksschulen im ganzen Land. Sein Buch „Fotografie für die Volksschulen der Kunst“ wurde von Amateuren und Profis bis zum Aufkommen der digitalen Fotografie aktiv genutzt.

Monografie nejkrásnějších fotografií Tarase Kuščynského, která vznikla začátkem sedmdesátých let, ale vyjít mohla až v roce 1990. Zájmový náklad pro členy Jonáš klubu..

Zpověď M. Horníčka o jeho vztahu k Mariánským Lázním není pouze autorovym vyznáním sympatií k městu, které poskytuje vzácnou "možnost zastavit se", ale je současně i jakousi rekapitulací jeho životních názorů a postojů. S moudrostí i humorem uvažuje autor o všedních a nevšedních věcech kolem nás, o kráse a umění, o poměru k lidem a vede nenásilně čtenáře k zamyšlení nad krásou a proměnlivostí světa.

Fotokniha fotografa, který pro své práce používá fotoaparáty vlastní výroby sestavené kutilským způsobem "z toho, co je po ruce". Úvod Miroslav Horníček Doslov Karel Dvořák

P.S. S láskou Miroslav Horníček. Sborníček dedikací různých umělců M. Horníčkovi k jeho sedmdesátinám a jeho odpovědi na ně (obsahuje příspěvky umělců jako J. Werich, J. Suchý, J. Sovák, V. Chochola, M. Kopecký, M. Lasica, L. Lipský, Fr. Nepil, B. Polívka ad.) Volné listy v přebalu.