Tomáš Machek Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Ing. Jan Turneber (*1948) V létě 1989 v Pekingu úspěšně absolvoval trenérský kurz pořádaný Čínskou asociací wu-šu. Bezprostředně poté založil České centrum tradičních čínských cvičení. V listopadu 1993 se jako první čs. závodník úspěšně zúčastnil mistrovství světa ve wu-šu (Malajsie, Kuala Lumpur). Zároveň tam na konferenci členských zemí International Wushu Federation (IWUF) zajistil přijetí České republiky do této, v oblasti wu-šu nejvýznamnější světové organizace. V roce 1995 v Číně složil zkoušky na mezinárodního rozhodčího IWUF pro sestavy (taolu) a v roce 1997 i pro volný boj (sanshou). Reálnému boji se věnoval do svých 42 let. Od té doby je pro něj mnohem důležitější poznání a vnitřní boj - překonávání sama sebe. Tradiční wu-šu se učil od roku 1992 pod vedením mistra Liu Chun Bao - významného taoistického mnicha z Wudangských hor. Po jeho smrti pokračuje ve Wudangu ve studiu tamních stylů u Zhong Xueyonga a dalších mistrů. Právě ve Wudangských horách, v městě Shiyan, získal v roce 2008 na 3. mistrovství světa v tradičním wu-šu (IWUF) bronzovou medaili. Specializuje se především na Tai Chi, čchi-kung a wudangquan. Čínu navštěvuje ze studijních důvodů každoročně. Věnuje se hlavně lektorské činnosti se zaměřením na tradiční čínská cvičení pro zdraví.

Zlodějina není jednoduché čtení. Prolíná se v ní současnost s minulostí, fantazie se skutečností. Eman Podoba, který nás vede celým příběhem, na sebe váže další postavy, u nichž autorka bez sentimentu vykresluje jedinečnost lidských životů. Stěžejním okamžikem je 17. listopad 1989, kdy Eman schytá na Národní třídě při demonstraci ránu do hlavy pendrekem a skončí s trvalým poškozením mozku v psychiatrické léčebně. Ačkoli se zde proplétají dva skutečné lidské osudy – zmíněného pacienta Emana a prodavačky Hany Matějů, která jednoho dne uvízne v zaseknutém výtahu – je Zlodějina jedno velké podobenství. A právě to z ní dělá prvotřídní román.

"Vor funfzig Jahren etwa waren bei vielen ernsthaften, selbst gebildeten Leuten die Marchen, Erzahlungen von Feen und seltsamen Erscheinungen von Gespenstern und Geistern in ublem Ruf. Die Geschichten der Tausend und Einen Nacht genossen bei poetischen Gemutern einige Achtung, sie waren wenigstens von den Leihbibliotheken nicht ausgeschlossen. Die Erzahlungen meiner Mutter Gans waren uber ganz Europa verbreitet, doch nur in den Handen der Kinder. Einige Jahre fruher hatte unser deutscher Musaus seine humoristischen Volksmarchen fast als starkendes Mittel in die damals uberflutende weichliche Sentimentalitat hineingeworfen, und sie fanden allgemeinen Beifall, den sie auch bis jetzt sich erhalten haben, obgleich das poetische Element dieser alten Volks-Sagen und Dichtungen nicht selten durch Anspielungen auf ganz moderne Dinge und zu prosaische Zustande verfinstert ist. Man rechnete aber diese exotischen Pflanzen und Blumen nicht zur eigentlichen Literatur, und als ich um 1796 meine Versuche in dieser Art herausgab und uralte Geschichten in ein andres Gewand kleidete, wurde ich von vielen meiner Freunde und Wohlwollenden sehr ernsthaft getadelt." [...] Umfassende Sammlung klassischer norwegischer Volksmarchen. Erstmals 1846 erschienen.

Svazek obsahuje texty zpěváka, skladatele a vedoucího hudební skupiny Vltava.