Peter Demetz Reihenfolge der Bücher

Peter Demetz erhebt in seinen Essays die Kritik zur Kunstform. In den frühen siebziger Jahren öffnet sich das Feuilleton der Frankfurter Allgemeinen Zeitung mehr und mehr für linksliberale deutsche und amerikanische Autoren, darunter Egon Schwarz, Walter Hinck, Peter Rühmkorf und Peter Demetz. Demetz nimmt unter ihnen eine Sonderstellung ein, nicht nur als überragender Stilist, sondern auch mit seiner komparatistischen Kompetenz, die ihresgleichen sucht: Lessing, Fontane, Rilke, immer wieder Kafka, die europäische Avantgarde, die internationale zeitgenössische Literatur, Prag und das Kino wurden Gegenstände seiner Bücher und Essays. Im Oktober 2022 feiert Peter Demetz seinen 100. Geburtstag. Dass er die Kritik zur Kunstform erhebt, zeigt die vorliegende Auswahl aus den literarischen Essays, die er über fünf Jahrzehnte für die ZEIT und die Frankfurter Allgemeine Zeitung verfasst hat. In ihnen zeigt er sich urban, kosmopolitisch und provokativ, vor allem aber eminent menschlich.

Lenin, Mussolini, Hitler, Goebbels, Stalin: Die Hauptakteure des Faschismus und Stalinismus waren selbst große Cineasten und nutzten das Kino für ihre Zwecke. „Viva Villa“ zählte zu Hitlers Lieblingsfilmen; in dessen Hauptfigur erkannte er sich selbst. Joseph Goebbels hielt den Film dennoch für zu gefährlich, um ihn für die Kinos freizugeben. Er diktierte nicht nur die Programmauswahl in Nazideutschland, als Autor und Dramaturg war er zunehmend selbst beteiligt. Der Erste aber, der die Macht des Kinos für die Propaganda erkannte, war Mussolini. Er verstaatlichte die gesamte Filmindustrie und versuchte, mit Cinecittà ein faschistisches Hollywood zu schaffen. Peter Demetz über Diktatoren, Macht und Manipulation.

Kolektivní monografii Děti v Brně připravili pro nejširší čtenářskou obec pracovníci Etnologického ústavu Akademie věd v Brně. Jednotlivé kapitoly knihy zaměřují svou pozornost na život a kulturu brněnských dětí z různých sociálních vrstev i rozličných míst značně heterogenní moravské metropole, studují některé stránky jejich života od nejútlejšího věku do obdobízletilosti dítěte, a to v době od posledních desetiletí 19. století do poloviny století dvacátého. Konkrétní kapitoly pak sledují postavení a role dětí v rodinném prostředí, jejich výchovu a formování jejich osobnosti, pojednávají o tom, jaké měly děti doma povinnosti i radosti, jaké měly zájmy, jak slavily různé svátky, do kterých výletních míst směřovaly s rodiči i samy nebo kam jezdily na prázdniny. Pozornost je věnována také historii a významu školství v Brně, roli školy v každodenním životě dětí, česko-německým vztahům ve vývoji školství a obecně vztahům brněnských dětí k těm „druhým“, jmenovitě Čechů k Němcům a Němců k Čechům, s čímž souvisí také jejich vnímání různých významných událostí, jež byly součástí „velkých“ dějin. Výjimečná publikace, obsahující téměř dvě stě archivních fotografií, se opírá o svědectví pamětníků, o dobový tisk, memoárovou literaturu, archivní materiály a v neposlední řadě také o autobiografické zkušenosti.

Peter Demetz würdigt den Prager Philosophen, Theologen und faszinierenden Universalgelehrten Bernard Bolzano (1781–1848). Mit seinen Positionen forderte dieser Staat und Kirche heraus, seine Bücher wurden zensiert, von der Karls-Universität wurde er 1819 wegen 'Irrlehren' verstoßen. In vier Essays widmet sich Demetz dem Spätaufklärer: dessen lateinischer (!) Libussa-Dichtung von 1796; der Verbannung ins entlegene Dorf Tečhobuz, 1823, und deren heutigen Spuren. Darüber hinaus knüpft Demetz an die Debatte um Sprache und Gesellschaft an, die der Philosoph Jan Patočka mit Blick auf Bolzano und den Romantiker Jungmann eröffnete. Juden als Volk der Heroen und Dichter, das erst durch die 'harte Behandlung' und die Laster der Christenheit zum umstrittenen Handelsvolk gemacht wurde – was Bolzano 1809 in seiner Erbauungsrede Von den Grausamkeiten der Christen an den Juden verkündete, stellte die Fundamente der Judenfeindlichkeit radikal in Frage. Und gleichzeitig verkannte der Redner, wie Peter Demetz zeigt, wie die Judenschaft längst die Rolle als 'Händler' abstreifte und ihren Platz im Geistesleben beanspruchte.

politika, kultura, vzpomínky Peter Demetz je jeden z posledních svědků předválečné Prahy, kde se mísily nejrůznější evropské kultury. Němci, Češi a Židé sdíleli v Praze společné dějiny, které definitivně skončily vstupem hitlerovských vojsk do stověžatého města na Vltavě. Emeritní profesor a znalec pražské kultury se v této knize vrací do let nacistické okupace a plasticky prolíná velké dějinné události s každodenním životem Pražanů: jazz, kino, kavárny. Jedinečný pohled na polozapomenutou historii Prahy. České vydání obsahuje dosud nezveřejněné autorovy vzpomínky.

"Demetz expertly interweaves a superb account of the German authorities' diplomatic, financial, and military machinations with a brilliant description of Prague's evolving resistance and underground opposition. Along with his private experiences, he offers the heretofore untold history of an effervescent, unstoppable Prague whose urbane heart went on beating despite the deportations, murders, cruelties, and violence - a Prague that kept its German - and Czech - language theaters open, its fabled film studios functioning, its young people in school and at work, and its newspapers on press. This complex, continually surprising book is filled with rare human detail and warmth, the gripping story of a great city meeting the dual challenges of occupation and of war."--BOOK JACKET.

In the 1920s and 1930s, photography became an immense phenomenon across Germany, Czechoslovakia, Hungary, Austria, and Poland. Through magazines and books, in advertisements and at exhibitions, from amateur clubs to avant-garde schools, photographs emerged as a key vehicle of modern consciousness.This book presents the work of approximately one hundred individuals whose creations exemplify the potential of photography in Central Europe between the two World Wars. Foto brings together for the first time works by recognized masters such as the Russian El Lissitzky, the Hungarian László Moholy-Nagy, and the German Hannah Hóch—all of whom developed their photographic ideas in Germany—with contemporaries like Karel Teige and Jaromír Funke (Czechoslovakia), Kazimierz Podsadecki (Poland), Károly Escher (Hungary), and Trude Fleischmann (Austria), who are less well known today.Organized thematically, the book explores topics from photomontage and war to gender identity, modern living, and the spread of Surrealism. It shows the shared experience of modernity in the region, whereby recently founded nations and dismantled empires alike sought their place within the new world order established in the aftermath of World War I.The illustrations, drawn from more than seventy collections in America and abroad, include several previously unpublished works as well as many others never before available in high-quality reproductions.