In einem heruntergekommenen Wohnwagen in Norddeutschland entdecken die Ermittler Franka Janhsen und Simon Ackermann eine grausam zugerichtete Frauenleiche. Weitere Todesfälle mit ähnlichen Verletzungen deuten auf einen Sadisten hin, der in der beschaulichen Stadt sein Unwesen treibt.
Schwarze Federn. Auf Federn gebettet. Zum Tode verurteilt. Als Marlis Seelers aus einem Albtraum erwacht, muss sie f
Hinter jeder Fassade lauert der Abgrund, und manchmal sogar der Tod ... Der heruntergekommene Wohnwagen ist Roland Degens schon lange ein Dorn im Auge. Jeden Morgen denkt er sich, dass man ihn entsorgen müsste. Aber heute ist etwas anders. Als der Wind den Vorhang vorm Fenster hochweht, kommt ein lebloser Frauenarm zum Vorschein. Franka Janhsen und Simon Ackermann von der Rerricker Kriminalpolizei werden an den Tatort gerufen und sind schockiert von der grausam zugerichteten Frauenleiche. Und es bleibt nicht bei dieser einen Toten. Als bei einem Wohnungsbrand ähnliche Verletzungen an einem weiblichen Opfer festgestellt werden, müssen sich die Ermittler einer beängstigenden Frage stellen: Treibt sich ein Sadist auf den Straßen der sonst so beschaulichen Stadt herum, einer, dessen Appetit gerade erst geweckt worden ist?
S uvedením nejúspěšnější inscenace českého polistopadového divadla r. 1991, loutkového provedení Mozartovy opery Don Giovanni se zároveň zrodil i fenomén nového pražského marionetového divadla, jehož dvacetiletí je dokumentováno mj. i množstvím barevných ilustrací.
Již 15. svazek edice Režie, která se stala jakousi galerií současné české divadelní režie. Karel Brožek je s Josefem Kroftou a Karlem Makonjem další z legend českého moderního loutkářství. Náležel k proslulé skupině absolventů nově zřízené Katedry loutkářství DAMU přelomu 50. a 60. let (společně s Jurajem Herzem, Jiřím Srncem, Janem Švankmajerem ad.), v roce 1959 stál na jevišti vedle Jiřího Suchého v Člověku z půdy ve vůbec první inscenaci nového divadla Semafor, podílel se na zrodu černého divadla a na vrcholu 60. let spolupracoval s bratry Radokovými v Laterně magice. Za normalizace se uchýlil k loutkovému divadlu, pracoval na všech našich loutkových scénách, zásadním způsobem přispěl k profilaci plzeňské Alfy a po listopadu 1989 kladenského Lampionu. Jeho rekordní inscenací se stal loutkový Don Giovanni – od roku 1991 dosáhlo toto nastudování pod hlavičkou Národního divadla marionet v Říši loutek 6000 repríz, bylo uvedeno na 90 místech Evropy, Afriky a Asie a dosud jej vyhledalo více než 800 000 diváků. Vytvořil také 35 inscenací na všech profesionálních loutkových scénách na Slovensku a je proto považován za patrona moderního slovenského loutkového divadla.
