Ludmila Zapletalová Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Broučky, jediné umělecké literární dílo Jana Karafiáta (1846–1929), potkaly nejednoduché osudy. Roku 1876 anonymně vyšel skromný, neilustrovaný svazek – tehdy s názvem Broučci pro malé i velké děti – a zapadl vcelku bez povšimnutí. Až teprve po sedmnácti letech knížku objevil a zpopularizoval novinář Gustav Jaroš, který ji označil jako „snad nejkrásnější květ naší české literatury dětské“ a jejího autora nazval „českým Andersenem“. Poetická obraznost Broučků, citlivý přírodní lyrismus a ušlechtilý humanismus si dále uchovávají nepomíjející platnost. I jazykově, svým jadrným básnickým slohem šťastně spojujícím hovorovost lidové řeči s vytříbenými biblismy, je dílo Jana Karafiáta pozoruhodné. Čtenářsky i posluchačsky stále přitažlivé zůstávají postavičky malých hrdinů, broučků a berušek, které při všech svých světlých stránkách nejsou zbaveny pravdivých lidských vlastností. Spolehlivým průvodcem Broučků jsou ilustrace národního umělce Jiřího Trnky, které přes časový odstup od svého vzniku na počátku čtyřicátých let nic nepozbyly ze svého půvabu.

Boxen, Fußball, Tennis, Karate, Rugby und vieles mehr: Dieser Band macht mit über 50 populären und noch zu entdeckenden Sportarten bekannt

El octavo volumen presenta el arte de los siglos XVIII y XIX, un período ricamente estructurado que abarca desde el rococó hasta la pintura postimpresionista. En Europa, el arte entró en la modernidad, liberándose de diversas convenciones y ampliando las posibilidades de respuesta a los cambios contemporáneos. En el siglo XVIII, los pintores se sintieron atraídos por el mundo cotidiano de las personas y los objetos; el clasicista David y los románticos Géricault y Delacroix representaron los grandes acontecimientos de la época; el realismo de Courbet, Millet y Daumier retrató al hombre común y su entorno. La pintura de paisajes y el impresionismo se desarrollaron; van Gogh reveló las posibilidades expresivas del color, mientras que Cézanne exploró sus posibilidades compositivas. El análisis de las principales corrientes del arte visual en Europa se complementa con un interesante ensayo sobre la arquitectura colonial de América Latina, prestando especial atención a la pintura francesa del siglo XIX, con estudios dedicados a F. Goya y E. Manet.