Francesco Vidotto Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Guido Contin lebt in den Dolomiten, wohnt alleine mit seiner Katze Moglie und besitzt fast nichts – außer einer Mappe mit handgeschriebenen Briefen, adressiert an die Berggipfel und verfasst von einem Mann namens Onesto. Die Briefe erzählen von Onestos Kindheit, von seinem Zwillingsbruder Santo und davon, wie unzertrennlich die beiden sind. Doch dann taucht Celeste auf, beide verlieben sich in sie, und Santo handelt schneller. Um die Beziehung zu seinem Bruder nicht zu gefährden, entscheidet Onesto, seine Gefühle für sich zu behalten – und verzichtet auf seine große Liebe. Bildstark und atmosphärisch sehr dicht erzählt Francesco Vidotto vor dem Hintergrund der Jahrhundertwende und des Zweiten Weltkriegs über Liebe und Verzicht und darüber, wie weit man seinen Gefühlen folgen sollte.

Příběh o italských horách a o lidech, kteří v nich prožívají nelehké časy Jedné deštivé noci uvidí spisovatel Francesco oknem ve své chatě v cadorských lesích muže stojícího uprostřed bouře. Pozve ho dál. A tak se seznámí se starým Guidem s tváří zvrásněnou jako útesy Dolomitů a očima modrýma jako horské nebe. Guidovu pozornost upoutá fotografie neznámé dívky, kterou Francesco našel pod převisem v horách. Francesco začne osamělého Guida navštěvovat a stařec ho požádá, aby mu předčítal ze svazku prastarých dopisů. Každý z nich je věnován jedné z okolních hor a společně vyprávějí o životě bratrů Onesta a Santa. Popisují zdánlivě prosté příběhy lidí, kteří se vší silou drží při životě, tak jako modříny zarývající své kořeny do nejpříkřejších úbočí skal. Vyprávějí o válce, smrti a o lásce. Posledním dopisem však příběh nekončí. Kdo nechal v městečku postavit kenotaf s nápisem Mé hory jsi ty? A kdo je ona tajemná dívka ze staré fotografie?

Mi chiamo Oceano, sono boscaiolo e non ho mai visto il mare. Questa è la mia storia

Im Bergdorf Pieve di Cadore in den Dolomiten erblickt Fabro 1925 im Kuhstall seiner Großeltern das Licht der Welt. Seine Kindheit ist ärmlich und doch auch reich an Abenteuern in der rauen Natur. Als Schmied findet Fabro seine berufliche Erfüllung und in der eigenwilligen Rina seine große Liebe. Und als schwere Schicksalsschläge ihn zu entmutigen drohen, ist es abermals der Zauber der Berge, der ihm ungeahnte Kraft verleiht ...

"Il mio nome è Fabro e di mio padre so solamente che era maniscalco e che non aveva un filo di fantasia." Così si apre l'epopea di Fabro, un uomo semplice e forte, capace di rialzarsi nonostante le avversità. Nato in una stalla ai piedi delle montagne nel novembre del 1925, trascorre un'infanzia serena tra boschi e Dolomiti, dove incontra Rina, una bambina timida il cui sorriso riesce a scaldare anche gli inverni più freddi. La vita, generosa e spietata, cambia quando Fabro scopre la musica, nascosta in un vecchio armonium nella chiesa di Tai di Cadore. La melodia che ne esce è il respiro del bosco e lo incanta. Con l'arrivo della guerra, lascia casa per imparare un mestiere antico a Cibiana, ma la musica continua a chiamarlo. Un organo nella chiesa del paese diventa il suo rifugio, dove inizia a suonare, ispirato dalle montagne. La musica lo riunisce con Rina, portandogli un amore autentico e il periodo più felice della sua vita. Tuttavia, un giorno oscuro, la musica sembra bloccarsi. Sarà ancora l'amore a liberarla, salvando lui e la sua famiglia. La vita di Fabro, in un mondo arcaico, è raccontata con voce tenera, ironica e malinconica.