Karel Jadrný Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Upravená verze osobních vzpomínek redaktora BBC původem z brněnské židovské rodiny a bratra novináře Kurta Konráda, na období první republiky a druhou světovou válku. Autobiografické vzpomínky na mládí v Brně se dotýkají nesnadného soužití Čechů a Němců po roce 1918, autorova levičáckého žurnalistického mládí, jeho emigrace a pozdější účasti v čs. armádě na západní frontě. Kniha ilustruje strastiplnou cestu židovského intelektuála Evropou první poloviny 20. století.

Prvotina Josefa Jedličky se stala bezprostředně po vydání literární událostí, doslova zjevením, a také ideologickým skandálem, který vedl mimo jiné k zákazu dalšího vydání. Autor o své próze tenkrát řekl: "Nepsal jsem knihu, ale shromažďoval svědectví o naší době, o Litvínově padesátých let dvacátého století a o budoucnosti, v níž jednou musí vyrůst všechna radost světa, protože nelze trvale žít bez radosti a bez naděje." Svým ohlédnutím se kdesi uprostřed životní pouti na cestu, kterou urazil, a snahou pochopit smysl lidského osudu a dění kolem dokázal touto nesyžetovou prózou evokovat s neuvěřitelnou silou atmosféru první půle padesátých let nejen na severu Čech, dal čtenáři možnost spoluprocítit realitu zbavenou iluzí a falešného optimismu v působivé umělecké zkratce, jdoucí až na samu podstatu duševní bídy všedního života lidí v letech začátků socialistického budování. V době vydání to byla věc nevídaná a ojedinělá, a dodnes tahle próza neztratila nic na své působivosti. Naše druhé vydání je doplněno některými úryvky pozdějšího data i stránkami, které tehdy padly za oběť cenzuře.

"V textech souboru Slova a ticho, pojednávajícího o dílech Věry Linhartové, Milana Kundery, Bohumila Hrabala, Vladimíra Holana, Františka Halase, Jana Skácela, Ludvíka Vaculíka a Jaroslava Haška, si autorka jako základní téma vytkla problematiku totožnosti člověka ve světě znaků. Detailní strukturální analýzou, kterou osobitě doplňuje zřetelem k duchovním souřadnicím člověka, smyslem pro citlivé básnické vidění a esejistickým zpracováním, zde usiluje o vystižení té linie české literatury, která reaguje na problematizaci identity promlouvajícího a vnímá zpochybněnou platnost slova, „vyhrocenou nespolehlivost a zároveň osudovost řeči“.