Jiří Konůpek Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Překlad francouzského výboru vydaného roku 2002 přináší úryvky z děl různých žánrů: novinové články, úryvky beletristických děl nebo esejů, osobní dopisy, předmluvy ke sborníkům a ukazuje jak různorodost Camusovy tvorby, tak hlubokou jednotu jeho otázek i přesvědčení. Vybrané texty byly napsány v letech 1943 až 1958 a od té doby se mnoho změnilo a otázka terorismu nabyla podstatně odlišných rozměrů. Camus se nedožil nezávislého Alžírska, ani pádu SSSR, ani vzestupu náboženského fanatismu. Přestože promýšlel a psal tyto stránky pro svou dobu, nepochybně se týkají i nás – ať jde o novinové články nebo úryvky z esejů a literárních děl – a mohou nám pomoct lépe pochopit současné dění v Alžírsku, na Středním východě i newyorské události z 11. září 2001. Tyto texty totiž vypovídají o Camusově prozíravosti založené na morálních, filosofických a politických úvahách, jež jsou vždy úzce spjaty s historickými událostmi. Camus důrazně odmítá jakkoliv ospravedlňovat zabíjení a nesouhlasí s tvrzením, že by účel světil prostředky, protože je přesvědčen, že „násilí je zároveň nevyhnutelné i neospravedlnitelné“ a že určité meze jsou nezbytné proto, aby spravedlnost, svoboda, lidská důstojnost a štěstí zůstaly zachovány; přináší nám tedy vzkaz bez iluzí, ale paradoxně také důvody, abychom si ze světa nezoufali.

Der Nachtflug, auf der Strecke Rio-Buenos Aires 1928 erstmals unternommen, war noch ein gefährliches Wagnis, als der Autor diesen Roman schrieb. Die Schnelligkeit der Dampfer und Eisenbahnen, die nachts den Vorsprung der Flugzeuge wettzumachen suchten, zwang die Flieger in den dunklen Abgrund zwischen Tag und Tag. Sie erfuhren zwischen Himmel und Erde, die gewaltige Schönheit und die furchtbare Drohung elementarer Kräfte, die Sehnsucht und die Furcht inmitten unermeßlicher Weite. Die Menschen dieses Romans erleben, »wie das Ungewollte immer wieder die Oberhand gewinnt«: über die Tat des planenden Willens und auch über das vertrauende persönliche Glück, die miteinander im Widerstreit stehen. Sekunden erweisen an zwei Menschen und ihrem Flugzeug das gnadenlose Wirken der Zerstörerin Zeit. Aber mit jedem neuen Start »wird das Brausen des Lebens alle Zweifel und Fragen gelöst haben«.

Kniha soustřeďuje nejzdařilejší literárněkritické texty romanisty Jiřího Konůpka (1919–1968) týkající se francouzské literatury a českému čtenáři představuje tu její část, která patří k nejzajímavějším. K té v první řadě patří zakladatelé francouzského písemnictví (Marie de France a Chrétien de Troyes), většina textů je ale zaměřena na moderní literaturu 19. a zejména 20. století. Jádro výboru tvoří tři oddíly, věnované francouzským básníkům (Émile Verhaeren, Paul Fort, Jean Cocteau, Saint-John Perse, Yves Bonnefoy), prozaikům (Gustave Flaubert, Marcel Proust, Jules Supervielle, Antoine de Saint-Exupéry, André Maurois, Elsa Trioletová) a dramatikům (Guillaume Apollinaire, Paul Claudel, Michel de Ghelderode, Pierre-Henri Cami, Jacques Prévert, Jean Genet, Eugene Ionesco). Závěrečné přehledové statě v každém ze tří oddílů pak načrtávají celkový obraz francouzského písemnictví ve čtyřicátých až šedesátých letech 20. století, jak jej se svou erudicí viděl Jiří Konůpek. Autorovy kritické úvahy jsou uzavřeny zčásti subjektivně laděným textem, který obhlíží dobový stav recepce francouzské literatury v českém prostředí. Kniha je uvozena zasvěceným textem současného významného romanisty Jiřího Pelána, který komentuje zásadní milníky Konůpkova života a díla. Doplněna je také bibliografie Jiřího Konůpka, zahrnující jeho dílo autorské i překladatelské.

Komplikovaným, mnohovrstevnatým literárním světem francouzského spisovatele, známého především jako autora Hledání ztraceného času, provází čtenáře v této knize Jiří Konůpek, překladatel, esejista, básník a znalý vykladač Proustova díla. Jde o první českou monografii na dané téma.

Kurýr na jih (1929, přel. Tomáš Kybal): Román o osudu letce Bernise a ztroskotání jeho lásky ke Genevivě. Hlavní dějovou linkou románu je přerod Bernise, jeho vztah k létání a úvahy nad otázkami po smyslu lidské existence a odpovědnosti. Noční let (1931, přeložil Jiří Konůpek): Za svého bohatého života dělal Antoine de Saint-Exupéry také ředitele malého letiště. A právě odtud zřejmě pochází inspirace k románu Noční let. Příběh o muži, který prosazuje létání v noci, často bez ohledu na bezpečí pilotů, má zvláštně smutnou atmosféru. Nechybí ani vyznání lásky k létání a obdiv k práci pilotů. Tragický příběh protknutý tesknou náladou není stejně jako Kurýr na jih nebo Citadela snadným a odpočinkovým čtením třeba do vlaku. Ale jsou večery, ve kterých Saint-Exupéryho humanismus rozhodně potěší.

Thematischer Vorwand des historischen Romans Salammbo ist der nach Abschluß des Ersten Punischen Krieges (242-237 v. Chr.) ausbrechende bürgerkriegsähnliche Konflikt zwischen der Seerepublik Karthago und rebellierenden Söldnertruppen sowie deren Vernichtung durch Hamilkar Barkas.

4 povídky slavného francouzského autora. V první próze vypráví autor o poměrech v civilním letectvu před 2.svět.válkou a o zavádění nočních služeb v leteckých spojích. Země lidí je knihou vzpomínek a zamyšlením nad průkopnickou prací letců ve všedních i mezních situacích, a hlavně nad jejich solidaritou a přátelstvím. Válečný letec je věnovaný 2. svět. válce a líčí poměry u francouzské eskadry, bojující pod americkým velením na Korsice, a Dopis rukojmímu je spojen s předposlední etapou autorova života, s exilem v USA, a vyjadřuje jeho touhu po domově a přátelích.

Soubor próz francouzského spisovatele-letce, těžících z mezních situací civilního a válečného letectví. Noční let oslavuje letce-průkopníky, dokazující možnost letů v noci. Země lidí přinásí zážitky z doby autorova pobytu na Sahaře. Ve Válečném pilotu odhaluje autor válku jako břemeno vnucované lidstvu proti jeho vůli. Zde vytyčuje svou filosofii osvobození člověka: "Osvobodit člověka a naučit ho, aby si vládl sám."