Jiří Našinec Reihenfolge der Bücher

Stefan, Anfang Dreißig, Wirtschaftsexperte in Bukarest, glaubt zwei Frauen zu lieben: Ileana und Joana, seine Ehefrau. Beide hat er durch eine Verwechselung kennengelernt. Stefan und der berühmte Schriftsteller Partenie sind Doppelgänger - und genau diese Tatsache wird zu einem großen Problem für Stefan. In \"Der verbotene Wald\", entstanden zwischen 1949 und 1954, zeichnet Eliade ein Panorama der rumänischen Intelligenz von den dreißiger Jahren bis zur Machtübernahme durch die Kommunisten. Doch es geht um mehr als Zeitgeschichtliches; Eliades Roman handelt von der Spannung zwischen Zeit und Geschichte, individueller Zeit und kosmischer Geschichte. So schließt sich auch in diesem Roman der Kreis des Religionswissenschaftlers und Erzählers Eliade.

U zrodu antologii překladů s názvem Odkud vítr vane, vytvořených studenty z Katedry jihoslovanských a balkanistických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, byl překladatelský seminář věnovaný národním literaturám balkánského a jihoslovanského areálu vedený jeho garantem dr. Lucií Gramelovou. Právě ona navrhla antologii studentských prací jako projekt katedry s perspektivou možného publikování. Semináře se zúčastnil velký počet studentů z různých ročníků a rozmanitých specializací jihovýchodoevropského programu. Jejich silná motivace při práci na společném díle byla překvapivá: myšlenku přispět do antologie přijali s nadšením za svou. Velmi pečlivě se už od začátku rozhodovali pro jednotlivé texty: při výběru autorů museli prokázat hlubokou znalost „svých literatur“. Vybrali ty, kdo se jim v jednotlivých národních literaturách Balkánu jevili pro českého čtenáře jako nejzajímavější. Antologie představuje prostřednictvím krátkých próz současné autory literatury albánské (Uran Butka, Mira Meksiová), chorvatské (Svetlana Gjoniová, Zoran Ferić, Ivančica Đerić), slovinské (Suzana Tratniková, Nejc Gazvoda, Polona Glavanová, Marko Sosič), srbské (Igor Marojević, Marko Vidojković, Ivana Simićová-Bodrožićová), rumunské (Gheorghe Stroe, Ivona Boitanová, Maria Postová, Bogdan Suceavă) a bulharské (Dejan Enev, Georgi Gospodinov, Kalin Terzijski).

Román Štěkání na měsíc z roku 1997 pochází z pera výrazného moldavského spisovatele Aurelia Busuioca (1928–2012), který je dnes v Moldavsku již považovaný za klasika. Jde o hlubokou sondu do složitých zákrut současného dění, jež započalo na samém konci 20. Století, kdy společnost ve východní Evropě zahájila přerod k demokracii. Hlavním hrdinou však není člověk a jeho konkrétní, silný lidský příběh, ale jezevčík, který si vede deník a za pomoci ironie a značné nadsázky pozoruje a komentuje lidské konání (nejen) svého pána. Román je brilantní studií lidského charakteru, který obnažen společenskými změnami jen málokdy obstojí. A je to právě tento aspekt, který z románu činí aktuální příspěvek k danému tématu i pro českou čtenářskou obec. V nakladatelství Havran již od tohoto autora vyšel román Říkej mi Johny!.

»Die Comprachicos − im siebzehnten Jahrhundert berühmt-berüchtigt, im achtzehnten Jahrhundert vergessen. Die Comprachicos − sie kauften und verkauften Kinder. Und was machten sie mit diesen Kindern? Sie machten Ungeheuer aus ihnen. Warum Ungeheuer? Zum Vergnügen. Das Volk will lachen, die Könige auch. Die Straßenecken brauchen ihren Hanswurst, die königlichen Schlösser ihren Narren.«

Děj románu Oba dva je zasazen do meziválečné Pitešti, kde dojde k záhadné vraždě starých manželů, pověstných svou lakotou a lichvářstvím. Pátráním je pověřen mladý ambiciózní vyšetřující soudce, odkojený četbou detektivních románů; případu v ulici Naděje se ujímá s vidinou, že se stane počátkem jeho hvězdné dráhy detektivního génia. Není místní, a tak stojí mimo pitešťské rodinné a společenské vazby a odmítá se podřídit jejich protekcionistickému diktátu. Nebojí se mocných a díky své neohroženosti i horlivým a důkladným výslechům svědků může pronikat i do temného podhoubí „vyšších vrstev“. Krůček po krůčku spřádá složitou konstrukci zločinu. Na pozadí originálně řešené kriminální zápletky se postupně rozkrývá minulost zesnulých manželů, jejich napjaté vztahy s příbuznými i se sousedy. V maloměstském prostředí, kde se všichni znají, kde se ustavičně klevetí, kde probíhají urputné spory o majetek, kde „lepší lidé“ utrácejí peníze v hazardních hrách a veřejný život znamená jen sledování vlastních zájmů, se rozkrývají spletitá tajemství povah a skutečná tvářnost lidských vztahů. Překvapivý závěr jen zdůrazňuje všeobecnou rozporuplnost společenských schémat, nejednoznačnost viny, trestu a lidského posuzování, i křehkost úradků člověka tváří v tvář neúprosnému osudu.

Komiks Ocelová křídla líčí dramatický útěk slavného „čtyřlístku“ českých letců Josefa Balejky, Viléma Košaře, Josefa Františka a Matěje Pavloviče z nacisty okupované republiky, aby se mohli aktivně účastnit boje za svobodu. Po napadení Polska Německem 1. září 1939 se postavili se na stranu Poláků a spolu s tisícovkou dalších Čechů utvořili Československý legion, vedený generálem Lvem Prchalou. Později se proslavili v bitvě o Británii. Je to putování dějinami na ocelových křídlech, které na čas propojily Česko, Polsko, Rumunsko, Francii a Velkou Británii. ADRIAN BARBU je knižní ilustrátor rumunského původu, autor komiksů, filolog a hudebník. Jeho práce byly vydány, oceněny a vyznamenány v USA, Německu, Srbsku, Francii, Austrálii, na Novém Zélandu a některé dokonce i v rodné zemi. Kniha vychází z vlastního životopisu Josefa Balejky a několika dalších monografií, zpráv, článků v tisku a svědectví vybraných a prostudovaných historikem JIŘÍM ŠITLEREM.

Proslulý historik náboženství, filozof, spisovatel a publicista (1907–1986) vzpomíná na své dětství v Bukurešti během první světové války, na první přátelství a záliby v přírodních vědách, filozofii a literatuře. Jeho odjezd do Kalkaty, kde studoval pod filozofem S. Dásguptou a žil v poustevně na břehu Gangy, zásadně ovlivnil jeho život. Po návratu do Rumunska se aktivně podílel na kulturním dění a přednášel dějiny indické filozofie na Bukurešťské univerzitě, získal uznání jako romanopisec. V 30. letech byl však nucen odejít z univerzity kvůli kritice svých prozaických děl, vstoupil do diplomatických služeb a pracoval v Anglii a Portugalsku, přičemž jeho literární a badatelská činnost neustala. Po 2. světové válce se již do Rumunska nevrátil a musel začínat znovu jako historik náboženství, než získal uznání ve Francii a USA, kde mu byla zřízena katedra. V roce 1927 vyzval mladé tvůrce, aby pracovali, jako by měli před sebou poslední rok života, čímž neúmyslně nastínil svůj životní program. V Pamětech se snaží zachytit svět, jehož smysl usiloval pochopit, a umožňuje nám sledovat jeho odborný růst na pozadí historických událostí, přičemž jeho styl odráží beletristickou průpravu.

Z rumunských a francouzských originálů vybral a přeložil Jiří Našinec ; Předmluvou opatřila Libuše Valentová

" Il se leva, mit son chapeau de feutre orné d'un crêpe noir, son pardessus gris-fer, prit sa lourde serviette bourrée qu'il laissa tomber avant d'avoir fait un pas. Celle-ci s'ouvrit dans sa chute. Nous nous précipitâmes, en même temps. D'une des poches de la serviette, des photos s'étaient échappées, représentant un colonel en grand uniforme, moustachu, un colonel quelconque, une bonne tête plutôt attendrissante. Nous mîmes la serviette sur la table, pour y fouiller plus à l'aise : nous en sortîmes encore des centaines de photos avec le même modèle. "Qu'est-ce que cela veut dire ? demandai-je, c'est la photo, la fameuse photo du colonel ! Vous l'aviez là, vous ne m'en aviez jamais parlé !" " Les récits de ce recueil constituèrent le point de départ de quelques-unes des plus célèbres pièces de Ionesco (Rhinocéros, Victime du devoir). Comme dans son théâtre, leur réalisme précis rejoint tout naturellement le fantastique, l'imaginaire.