Kateřina Kutarňová Bücher

The book explores the depths and highs of the mystical life in the works of Teresa of Avila with a special focus on the relations between the intellect, will and mystical knowledge. As the Interior Castle, the major source for the work, finds its ultimate peak in the union of the soul with its God, so also this book comes to its fullest in the final chapter and concludes that the mystical marriage is a kind of proto-beatific it already is beatitude but not yet fully so. To enable the reader to follow the argumentation, first part of the book is dedicated to a novel interpretation of Teresa's thought which transgresses the usual approach of following Teresa throughout the seven dwelling places. This book presents a fresh and novel interpretation of Teresa's teaching, highlights the common traits between her and Aquinas and offers a chance to peep into the depth of the mystical life.

Pojednání křesťanského teologa 13. století o problematice duše a těla a jejich vztahu. Výběr ze Sumy teologické. Komentovaný překlad. V úvodu studie o Tomášově pojetí duše.

Text o myšlení nabízí tři různé, byť vzájemně související interpretace toho, jak lze a nelze myslet, které vycházejí z podrobného čtení Bernhardovy novely Chůze a románů Staří Mistři a Mýcení. Thomas Bernhard nikde přesně neříká, co znamená myslet. Přitom o myšlení, o rozumnosti a nerozumnosti a o dalších činnostech, které jsou s myšlením spojeny (pozorování, umění, pohyb), neustále mluví. A když o nich právě nemluví, užívá jich způsobem odpovídajícím tomu, jak o nich mluví jinde. Pohybuje se obratně na hranici myšlení a šílenství, přesnosti a rozplizlosti, pravdy a pojmového mlžení. První interpretace poukazuje na to, že pravdu nelze úplně dosáhnout kladením si otázek, protože ty nikdy nekončí. Lidské poznání je omezené a neschopnost tuto omezenost přijmout končí pomatením. Druhá interpretace se věnuje popisu pozorování. Pozorovat znamená přejímat detaily cizích postojů a myšlenek, a tudíž se vlastnímu myšlení vyhýbat. Třetí interpretace se týká postavy vypravěče a zacházení s časovostí. O myšlení se podle této interpretace v románech nic neříká: je potřeba myslet, ne o tom mluvit. Myšlení je pohybem mezi myšlením a nemyšlením, proto je uměním. Postavou, která je s tímto myšlením spjatá, je čtenář sám.