Mireille Huchon Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Oparta na najnowszych ustaleniach i niedostępnych dotąd źródłach, pochodząca z 2021 r. fascynująca biografia Nostradamusa – szesnastowiecznego lekarza, fascynującego się astrologią, okultyzmem i alchemią doradcy władców i autora proroctw, przez jednych wielbionego jako wizjoner, przez innych piętnowanego jako oszust. Autorka, Mireille Huchon, to światowej sławy specjalistka od francuskiego renesansu, literaturoznawczymi i wykładowczyni na Uniwersytecie Paris-Sorbonne.

Gargantua, budoucí otec Pantagruela, se po jedenáctiměsíčním těhotenství vynoří z levého ucha své matky a dožaduje se pití. Tato scéna je představena na začátku druhého svazku pětidílného románového cyklu Françoise Rabelaise, který byl poprvé vydán roku 1534. Gargantua se vyznačuje větší vyzrálostí a didaktičností než Pantagruel. Postava obra Gargantuy je obdařena vtipem, posedlostí jídlem a skatologickým humorem. Toto originální dílo světové literatury nabízí úvahy o jazyce, výsměch strnulé těžkopádnosti univerzitní vzdělanosti, ale především bezstarostnost a neomalenost, s níž Rabelais porušuje veškerá románová a vypravěčská pravidla. Rabelais žil v čase, kdy se život rozpadl na dva světy – antikizující vzdělanostní svět a praktický reálný svět. Tato nejistota a relativnost, kterou prožívá, vytvářejí jeho podivuhodně měnlivou stylovou formu.

Le Quart livre est le plus satirique et le plus audacieux des quatre livres de la geste de Pantagruel. En apparence, il raconte le voyage maritime de Pantagruel (à l'image des Argonautes et de Jacques Cartier). Il aborde à de nombreuses îles, des Chicanous (satire des gens de justice), de Tapinois, où règne Quaresmeprenant, l'île Farouche (où se déroule la guerre entre les Andouilles et les Cuisiniers), l'île des Papefigues (protestants), celle des Papimanes (catholiques). Mais c'est aussi un texte sur la religion : Rabelais attaque les superstitions, le culte du pape, les vices du clergé, les prétentions de la Curie romaine. Il condamne, dans cette Odyssée allégorique, toutes les Eglises, au profit de la liberté de l'Esprit. La galerie de monstres que l'on parcourt dans un prodigieux carnaval symbolise en même temps un combat politique et religieux, de son temps et de tous les temps.

Une approche systématique de l'orthographe que l'évolution du français a chargée de valeurs marques phonétiques, morphologiques, étymologiques, distinction des homonymes.