Kniha pojednává o geologické minulosti Země. Podává základy stratigrafie, paleontologie a geotektoniky a uceleným způsobem seznamuje s historií zemské kůry od nejstarších období. Země dodnes. V druhé části knihy je podán stručný výklad paleontologie jako nezbytného základu biostratigrafického členění uloženin.
Mistrova divertimenta. Slavoje Českého, jenž vstoupil před osmi lety na veřejnou scénu jako krajně skeptický glosátor křečí soudobé civilizace, znají zatím pouze čtenáři studentského měsíčníku Babylon. Ještě tajemnější postavou je jistý JUDr. Bedřich Břich publikující na internetu. Texty obou nyní zařadil do výboru ze své příležitostné publicistiky filosof Zdeněk Vašíček. Sestavil a doslov napsal Viktor Šlajchrt.
Přístupně a poutavě napsaná publikace je průvodcem po nejzajímavějších geologických lokalitách v České republice. Text je rozdělen do 203 kapitol podle exkurzí do jednotlivých nalezišť a popisuje nejen nálezový materiál, ale i přírodní zajímavosti v uvedených regionech. Kniha je doplněna mapkami, které čtenářům usnadňují orientaci v krajině.
Knihu tvoří osmnáct esejů z let 1996-2003 a uzavírá ji rozhovor s autorem. Tématem, pokaždé nově formulovaným, k němuž se texty soustřeďují, je otázka vztahu skutečně obecných, vědeckých pojmů k výrazům "běžného" jazyka. Zkoumá se zde konstituce pojmů (předpojmy, ideje-matky, vůdčí odeje, zakladatelské mýty). Jednotlivě jsou vyšetřovány celek, obraz, krajina, styl, banalita a metafora. V souvislosti s tím jsou diskutovány vztahy mezi jazykem každodennosti a universy vědy, filosofie a literatury.
Kniha představuje historika Zdeňka Vašíčka jako autora širokého záběru - shrnuje eseje o věcech obecných, politice, literatuře, historii a archeologii. Vašíček je jedním z mála skutečných novodobých českých myslitelů - duchem v pravém slova smyslu kritickým.
Kniha představuje výbor prací Zdeňka Vašíčka z let 1979–2008. Spoluautorkou tří textů je Françoise Mayerová. Spojujícím tématem je zkoumání toho, jak se zdánlivě jednoduché, základní pojmy jako mimo jiné minulost, současnost, paměť a dějiny proměňují, jak bývají rozličně akcentovány a naposled jak jsou využívány i zneužívány.
Výbor ze studií a esejů známého pražského německého spisovatele a myslitele. Adlerovy texty, které vznikaly po druhé světové válce v Anglii, se zabývají postavením člověka v moderních dějinách, jeho vztahem ke státu, společenským organizacím a institucím ohrožujícím samu podstatu lidské bytosti. Jedním z nejdůležitějších rysů člověka je jeho svoboda; je-li bytostně ohrožena, je zároveň ohrožen člověk jako druh. Kniha je vůbec první Adlerovou prací, která v Čechách po válce vychází.
Kniha je autorským překladem francouzského originálu, který vyšel ve Francii v roce 1994 a navazuje na anglickou a italskou verzi. Zabývá se způsoby jakými prehistorie, historie a další společenské a humanitní vědy se snaží postihnout minulost. Revue L´HOMME ji charakterizovala takto: "Napsáno s vervou, čte se bez námahy, styl je jasný. (...) Příjemná kniha a tedy i inteligentní. Současně je hotovým dolem na informace z oblastí, které ne vždy dobře známe. (...) Jeho informace o minulosti našich disciplin jsou velmi široké, zvláště pokud se týče literatury střední Evropy, jmenovitě německé. Ostatní země nejsou zdaleka zapomenuty. (...) Ačkoli pojednává o historii věd a jejich epistemologii, tato kniha se obrací k dosti širokému publiku, kterému představuje vývoj historických věd od jejich počátku, stejně jako jejich současnou strukturu.?"
Autor svou analýzou obrazu, pojmu a různých rovin obecnosti připomíná zásadní problém, jenž Kant nazval "produktivní obrazností". Vašíčkova kniha pojednává také o archeologii a prehistorii, protože v historickém ohlédnutí ukazuje dlouhý proces, v němž se tyto obory prosadily. Především je to však dílo o tom, že dějiny nejsou zřejmé samy ze sebe.
