Lucie Kubalíková Bücher

Básnická sbírka, která otevírá prostor pro hledání a nacházení analogií mezi krajinnými sférami a sférami niternými či emocionálními. V jedné rovině lze básně vnímat jako environmentální lyriku, ovšem v rovinách jiných texty umožňují probádat obecně přenositelné duševní pochody, zkušenosti a příběhy i kontrast lidské existence a nezměrného časoprostoru. Básně se povětšinou obejdou bez metafor a jiných klasických básnických prostředků, vše je podáno s odzbrojujícím nadhledem, místy i lehce cynickým humorem.

Básně druhé sbírky Lucie Kubalíkové představují strohé a sevřené výpovědi, pohybující se na pomezí odborného a poetického textu. Sbírka se tak stává exkurzním průvodcem, četba je putováním napříč různými geosystémy a ekosystémy, avšak meze a prahy jsou zde rozostřeny, případně posouvány a modifikovány obtížně rozpoznatelnými procesy. Okamžik, kdy dochází k překročení horní hranice lesa, je téměř nepostřehnutelný. Vstup na jakékoliv cizí území i návrat do vlastní krajiny představují tichou hrozbu a připomínají, že dříve nebo později vše zanikne. Nakonec nezbývá, než setrvat na cestách, i když není kam dojít.