Paříž, hlavní město devatenáctého století — Román, vyprávění a archaické zdroje — Původ německé truchlohry Výbor sest. Růžena Grebeníčková ; Jaroslav Střítecký: Prameny naděje, doslov
Věra Saudková Bücher
Sommer 1926. Christine Hoflehner hat eine bescheidene Anstellung als Postassistentin gefunden. Die Sorgen der Nachkriegszeit sind überwunden, doch vor ihr liegt ein freudloses, ärmliches Leben. Ein Telegramm reißt sie völlig unerwartet aus der Monotonie ihres Daseins: Amerikanische Verwandte laden sie zu einem Urlaub ins Engadin ein. Zuerst verschüchtert, gerät sie rasch in den Sog dieser »Welt ohne Arbeit, ohne Armut, die sie nie geahnt«. Doch ihr Rausch der Verwandlung ist nicht von Dauer. Als sie Ferdinand kennenlernt, einen »mit dem Geist der Revolte geladenen Menschen«, durch Krieg und Gefangenschaft um seine Jugend und die Möglichkeit einer gesicherten Existenz betrogen, fasst er einen anarchischen Plan – und sie sagt laut und leidenschaftlich ja dazu.
Montáž z korespondence a deníkových zápisů úspěšné spisovatelky, která onemocní rakovinou ve chvíli, kdy se cítí na vrcholu svých tvůrčích sil. Děj, který zde vypráví, je pravdivý, autorka se nestylizuje, nepíše román, zaznamenává jen své autentické pocity strachu i naděje, odvahy izoufalství. Pod náhlou hrozbou smrti hledá smysl života a intensivně se snaží prožít čas, který jí ještě zbývá. Knihu sestavil autorčin manžel - spisovatel Fred Wander.
Dosti nezvyklou formou psaný román je moderní obdobou vyprávění Šeherezády. Autorka vypráví o dvou mladých lidech, kteří se spolu vydají na svatební cestu do Jugoslávie. Mladý muž, který je atomový fyzik, se i na této cestě věnuje především svým odborným problémům: dívka se snažírozptýlit jej a vypráví mu každý večer krátkou zábavnou historku. Některé z těchto příběhů připomínají osobní hrdinčiny vzpomínky a zážitky, jiné jsou absurdními fantastickými příběhy často až na hranici černého humoru.
Starosta idylické alpské vesnice před prvné světovou válkou najde v horské chatrči čtyři opuštěné děti. Ujme se jich, a tak začíná dobrodružná pouť fantazie i skutečnosti,která zejména oba starší chlapce provází světem.Jeden z nich se stane malířem,druhý se zajímá o literaturu,připojí se ke skupině mladých, pokrokových spisovatelů a stane se jejich nakladatelem. V roce 1933 musí uprchnout před nacistickým terorem,zdržuje se nejdříve v Praze,později ve Spojených státech. Kniha není souvislým životopisným pásmem.Je daleko spíš osvětlením jednotlivých klíčových bodů v autorově životě.
Druhý díl autobiograické trilogie Karla Hermanna Roehrichta zastihuje hlavního hrdinu Waldemara Landmanna na malířske akademii v Západním Berlíně...
Západoněmecký spisovatel vypráví v románě o německém vědci, který se už v třicátých letech uchýlil s rodinou na italský venkov, aby nemusel sloužit nacismu, a v době druhé světové války se snaží uniknout nacistické mašinérii tím,že neuposlechne povolávacího rozkazu a skrývá se. Nervové vypětí, nemožnost vysvětlit vše nechápajícím dětem, nemoc dítěte bez lékařského ošetření, to jsou některé situace dramatického příběhu.
Citlivě vnímá svět a lidi kolem sebe malý hrdina Roehrichtova autobiografického románu Dětí periferie, který je první částí vzpomínkové trilogie tohoto známého malíře. Poeticky, jakoby dětskýma očima, přitom však věrně a s nahořklým humorem podává autor barvitý obraz předválečného Lipska a zachycuje spletité osudy lidiček z předměstských čtvrtí tohoto města, kteří — ať už ze slepého nadšení, z pohodlnosti či proti své vůli — jsou vtaženi do velikášského snu o tisícileté říši, tak tragického pro milióny lidí na celém světě.
