Michael Hauser Reihenfolge der Bücher

Kniha představuje celkovou diagnózu liberální demokracie a postihuje vznik nového politického systému, který se stává politickou dominantou současného světa. Je to systém, který se vynořuje z krize liberální demokracie – některé její prvky zachovává, další proměňuje a jiné zavádí. Metapopulistická demokracie navazuje na teorii interregna, tak jak byla předložena v knize Doba přechodu, obsahuje nové koncepce, které politiku uvádějí do širších ekonomických, sociálních a kulturních souvislostí. Objasňuje politické strategie, které umožňují sjednocovat roztříštěnou společnost bez ucelených doktrín a ideologií. Vysvětluje, proč je dnešní politika plná rozporů a logických nesoudržností. Klade otázky, jak na metapopulistickou politiku reagovat a jak vytvářet politiku emancipační, která by vedla za hranice interregna.

Die Originalausgabe von 1859 bietet einen unveränderten Nachdruck, der die zeitgenössischen Themen und Stilmittel der damaligen Zeit widerspiegelt. Leser können sich auf authentische Inhalte und eine originale Präsentation freuen, die einen Einblick in die Denkweise und Kultur des 19. Jahrhunderts gewährt. Dieses Werk ist ideal für Historiker, Literaturinteressierte und alle, die die Wurzeln klassischer Literatur erkunden möchten.

Manifest je tak trochu žánrem minulosti. Dnes si sotva zvládáme všímat překotných událostí, jsme permanentně něčím překvapováni a žijeme v únavě ze zklamání. Strategická rozjímání, rozvrhy a předpisy věcí budoucích vypadají utopicky už jen v tom, že by je někdo vymyslel, natož realizoval. Nejenže nevíme, co bude, ale často rezignujeme i na zkoumání toho, co by mělo nebo mohlo být.Michael Hauser se přesto ve svém Manifestu o strategický pohled pokouší. Formou se inspiruje slavným manifestem Marxe a Engelse, ale pohlíží na pozdní kapitalismus 21. století a na možnosti socialistického hnutí z pozic, které se podmínkám panujícím v první polovině 19. století podobají jen zčásti. Socialistická levice se dnes snaží najít nový smysl a potácí se mezi příklonem k liberalismu na straně jedné a k identitárnímu konzervativismu na straně druhé. Michael Hauser ukazuje jinou cestu.

Utilizing remarkable images from the Manning Brothers Historical Collection, the Michigan Opera Theatre Archives, and several additional collections, Michael Hauser and Marianne Weldon have captured the excitement of the shared entertainment experience in Detroit Opera House. The theater known today as the Detroit Opera House has been an integral part of the city's culture and history as well as the live entertainment industry. Its existence has been threatened in the past, but it has survived wars, the Great Depression, civil unrest, economic meltdowns, the abandonment of downtown, and, most recently, a pandemic. Generations of patrons have fond, vivid memories of attending films, stage presentations, or events with family and friends as it transitioned from the Broadway Capitol to the Paramount to the Grand Circus to the Detroit Opera House. The reason for building these "temples of amusement" was to literally transport a guest into another world, and the Detroit Opera House has valiantly fulfilled that task. What began as an idea by David DiChiera, founder of Michigan Opera Theatre, the owner and operator of today's Detroit Opera House, blossomed into a magnificent performing arts center with its formal opening in 1996. Hauser is marketing manager for the Detroit Opera House, and Weldon is the collections manager for art and artifacts at Bryn Mawr College.

Společenská dynamika pražského jara byla mnohem vrstevnatější a otevřenější než pařížský květen 1968 nebo než listopadové události roku 1989. Kniha se zaměřuje na opomíjené dimenze pražského jara, které na něj vrhají jiné světlo a přinášejí jiný pohled než ten, s nímž se běžně setkáváme v polistopadových českých a slovenských pracích. Jsou v ní představeny reformy týkající se podnikové demokracie, samosprávného soudnictví, zrušení politických, od společnosti odtržených elit a další myšlenky a počiny pražského jara. Jako jedinečný rys pražského jara vykresluje vzájemné výměny mezi vládnoucí mocí, expertními týmy a společenskými hnutími. Díky nim reformy přecházely v revoluci, která od základu proměňovala státní socialismus. Tváří v tvář dnešním krizím se události pražského jara stávají novým inspiračním zdrojem.

Soudný den je symbolickým okamžikem, v němž se vyjevuje, čím minulost i naše současnost byla. Má však svou protiváhu, druhou stranu, a tou je počátek nového světa i nového života. Verše sbírky vyjadřují různé podoby zániku a rození, básně se dotýkají křehkého vědomí věčnosti a nekonečnosti. Jsou však zároveň propojeny s přirozeným během času v ročním cyklu, od chladného počátku přes jaro, léto, podzim a advent ke sněžnému jasu soudného dne.

V současném světě dochází ke změně pohledu na liberální demokracii. Přestává platit obecná politická a kulturní shoda na tom, že liberální demokracie představuje završení dějin, že společenská individualizace je tím nejlepším a nezrušitelným principem, kdežto kolektivní identity jsou věcí minulosti. Liberální společnost, dosud oslavující postmoderní mnohost a jinakost, se proměňuje ve společnost roztříštěnou do uzavřených komunit, v níž se vytrácí jednotící ideál občanství a lidských práv. Kniha nabízí analýzu vznikajících nových forem politického a myšlenkového sjednocování, tak jak se projevují v současných teoriích lidu, v myšlení teologického hnutí „radikální ortodoxie“ a v populistických hnutích.

Kniha analyzuje tendence a jevy, jež charakterizují dobu společenských změn po roce 1989. Michael Hauser v návaznosti na Gramsciho a Badiouovy teorie označuje toto období jako interregnum a předkládá svou vlastní komplexní teorii. Pro první období interregna byl typický neoliberalismus a postmodernismus, tyto dominanty se však postupně rozpadají. Doba postmodernismu končí kolem roku 2000, kdy se začínají šířit hybridní útvary jako populismus, identitární hnutí nebo Islámský stát. V umění se více prosazuje realismus. Po finanční krizi z roku 2008 se proměňuje i neoliberalismus, který nyní vyzývá k sebeobětování a ke konzervativní politice hodnot. V interregnu vznikla ontologie pravd a nekonečna Alaina Badioua. Jeho pojetí matematiky, politiky, umění a lásky však zároveň ukazuje za jeho horizont. Teorie interregna tak dovoluje dílo Alaina Badioua více docenit.

Sborník, který držíte v ruce, je rozšířeným výstupem z konference o Říjnové revoluci 1917, konané v Praze ve dnech 26.-29. října 2017. Obsahuje příspěvky vystupujících a překlady, které rozšiřují téma revoluce a jejího vztahu k současnosti. Říjnová revoluce 1917 je považována za klíčovou událost, která byla jak oslavována, tak kritizována. V českém kontextu je spojena s minulým režimem, který z ní čerpal legitimitu. Texty o této události často vycházejí z odsuzujícího pohledu a jsou spíše ideologické než vědecké. Cílem sborníku je nabídnout alternativní interpretaci Ruské revoluce. Příspěvky domácích i zahraničních autorů vycházejí z nestalinské levicové tradice, která se nemohla rozvíjet v minulém režimu a není podporována ani dnes. Pro čtenáře, kteří nejsou obeznámeni s touto tradicí, může být překvapující, že se v textech běžně používají pojmy jako „třída“, „třídní boj“, „proletariát“ a „buržoazie“. Tyto termíny slouží jako analytické kategorie pro popis aktérů, jejich vztahů a zájmů. Doufáme, že vás četba podnítí k dalšímu zájmu o Ruskou revoluci 1917, neboť tato událost může stále inspirovat ty, kteří věří v možnost jiného světa.