Jiří Hoblík Bücher

In der alttestamentlichen Forschung wird schon seit Langem die Frage nach den Kriterien für die Unterscheidung zwischen der so genannten wahren und falschen Prophetie gestellt. Die bisherige Diskussion hat zwar mehrfach die Eindeutigkeit einer solchen Klassifizierung sowie der ihr zugrunde liegenden Beurteilungskriterien problematisiert, nie allerdings ganz konsequent. Das Buch bietet vor allem in der ersten der drei Studien den Versuch, eine neue Fragestellung zu entwickeln, die sich vom statischen Charakter der Formalisierung jener Kriterien mit ihrem unsicheren Sitz im Leben abhebt. Stattdessen wird der Streit um die Prophetie, der sich hauptsächlich zwischen offizieller und alternativer (meistens freier) Prophetie abgespielt hat, rekonstruiert. In literaturgeschichtlicher Perspektive zeigen sich mehrere Zeugnisse einer prophetischen Konfliktgeschichte, welche von der Königszeit Israels bis tief in die nachexilische Zeit hineinreichen. Das erlaubt es, die Entwicklung samt ihren Veränderungen in der Geschichte der hebräischen Prophetie zu verfolgen. So lässt sich die Bedeutung des ganzen Streites nicht nur für die Prophetiegeschichte selbst und nicht nur für die entsprechende prophetische Tradition und für das alttestamentliche Prophetieverständnis aufzeigen, sondern auch die Folgen für die Religionsgeschichte des alten Israels. Die Beobachtungen schließen mit der Septuaginta ab, welche den Begriff „Pseudoprophetes“ eingeführt hat. Die übrigen zwei Studien wollen das Anliegen des Buches anhand von Analysen zweier biblischer Texten demonstrieren und damit die hier vorgetragene Position unterstützen. Zuerst wird der mehrschichtige Schlüsseltext für die ganze Problematik, Jeremia 23,9-40, behandelt, danach eine spätere Überlieferung in Sacharja 13,2-6. Im letztgenannten Fall wird auch die Frage nach dem so genannten Ende der Prophetie neu durchdacht.

Přestože „proroci“ tvoří významnou část hebrejské bible a jejich knihy byly převzaty i do křesťanského kánonu, literatury věnované tomuto tématu je v našem prostředí poskrovnu. Tuto nerovnováhu chce napravit obsáhlá monografie Jiřího Hoblíka Proroci, jejich slova a jejich svět, která je věnována starověké profétii. V první části se autor zabývá otázkou, co profétií rozumět a jak ji zařadit, a sleduje její dějiny od prvních dokladů na starém Předním východě až po rané křesťanství. Protože odkaz hebrejské tradice je nejobsáhlejší a bádání mu věnuje největší pozornost, je zvláštní prostor vyhrazen právě prorokům hebrejským. Druhá část knihy se pokouší z různých úhlů postihnout fenomén hebrejské profétie a formální a obsahové rysy starozákonní prorocké literatury, ale nalezneme tu i obecnější úvahy, například o prorocké inspiraci.

Od epochy objevů po současnost. Čtvrtý, závěrečný svazek byl napsán řadou významných specialistů, religionistů a etnologů, neboť Eliade krátce před svou smrtí již neměl dost sil, projekt sám dokončit. Dvanáct kapitol je věnováno především náboženským světům Austrálie, Oceánie, Japonska, Číny, Indonésie, západní a východní Afriky a Severní, Jižní a centrální Ameriky. Poslední kapitola se zabývá náboženskou kreativitou a procesem sekularizace v Evropě od dob osvícenství se zvláštním zaměřením na německou filosofii.

Autor, slavný teolog švýcarského původu, ve spolupráci s odborníkem na islámskou kulturu porovnává dvě monoteistická náboženství – křesťanství a islám. Autorům nejde jen o popis náboženství, ale také o možnost obohacení a o kritické zhodnocení dějinných vztahů.

Filosofické procházky českou a ruskou literaturou jsou kolektivní monografií, která vznikla na základě příspěvků česko-ruské konference, která se pod týmž názvem konala 30.-31. října 2013 v Ústí nad Labem. Mezi autory patří především vyučující Filozofické fakulty UJEP v Ústí nad Labem a Filozofického ústavu Petrohradské státní university, resp. Petrohradské státní aerokosmické univerzity. Co do obsahu se publikace zaměřuje na filosofické otázky přítomné zejména v moderní české a ruské literatuře, jakož i ve starší literatuře, která si zachovává svůj význam i v moderní době. Propojuje přitom českou recepci ruských autorů s ruskou recepcí autorů českých — v rámci publikace, jakož i na úrovni reflektovaných dějin myšlení a literatury.

Přepracovaná a doplněná verze habilitační práce „Myšlenkově schůdné cesty mezi Jeruzalémem a Athénami“ obsahuje nástin setkávání raného judaismu a řecké filosofie, nástin dějin filosofie náboženství, metodologické pojednání studia bible, religionistiky a filosofie náboženství. Dále pak přináší analýzy několika významných hebrejských textů a rozpracování jejich témat ve filosofii, především novověké (láska, naděje, moc, neviditelnost, individuální subjektivita. Spojujícími prvky z dějin hebrejského a židovského náboženství je téma proroků a osobnost Mojžíše.

Sborník studií k životnímu jubileu profesora Milana Balabána, autora zasvěcených komentářů ke starozákonním textům a pojmům, aktivního účastníka mezináboženského dialogu, zejména židovsko-křesťanského. Do publikace přispěli výrazné osobnosti české teologické ekumeny. Většina příspěvků je na starozákonní témata.