Tomáš Hermann Bücher

Kniha poprvé vyšla v roce 1910 – neanonymně, v českém překladu a s komentářem Emanuela Rádla. Podruhé vyšla v novém zkráceném překladu Jaromíra Loužila a s jeho doslovem roku 1987. Jedná se o klasické dílo české literatury poloviny 19. století, které mělo historickou smůlu v tom, že vyšlo anonymně, daleko od Prahy a německy. Dá se číst jako pohled na evoluci před Darwinem i jako filosofický či poetický doplněk díla K. H. Máchy či B. Němcové, se kterými souzní. Je to také nejfilosofičtější dílo, vyznání a syntéza životních názorů nejvýznamnějšího českého přírodovědce 19. století. Purkyňův spis je zároveň součástí úvah, jakými se Evropa i Amerika zabývaly kolem bouřlivého a revolučního roku 1848, aby v proudu změn pochopily své místo. Kniha vychází v nově upraveném a úplném překladu, s poznámkami ze tří století. Ilustrace Kateřiny Piňosové podtrhují nadčasový rozměr textu. Připojený soubor esejí a statí filosofujících přírodovědců a historiků z vícero stran přibližuje Purkyňův text, ať z hlediska souvislostí doby jeho vzniku, nebo inspirací pro dobu naši.

Ein ganzes Jahrhundert – vier Generationen – umspannt dieser großartige Gesellschaftsroman, der an den Brennpunkten des Geschehens in Europa und Amerika spielt und die Strömungen und Hoffnungen, die Enttäuschungen und Höhepunkte von hundert Jahren lebendiger Familiengeschichte widerspiegelt. Ein schillerndes Kaleidoskop dramatischer Ereignisse, faszinierender Menschen und mitreißender Schicksale, unübertroffen virtuos erzählt von Fred M. Stewart, dem Autor des Erfolgsromans »Die Unbeugsamen«. (Dieser Text bezieht sich auf eine frühere Ausgabe.)

Publikace Koperník a české země přináší výbor ze studií a článků předního českého historika vědy Zdeňka Horského. Shrnuje výsledky autorova mnohaletého bádání soustředěného kolem problematiky formování novověké evropské vědy a vývoje kosmologie a astronomie 15. až 17. století. Soubor tématicky postupuje od vztahů filosofie a přírodních věd, přes kosmologii renesančního platonismu, dílo Mikuláše Koperníka a jeho recepci v českém prostředí, vědeckou kulturu české renesance až k vědě 17. století. Uzavírají ho pak Horského metodologické a zobecňující úvahy o vývoji věd a jejich historiografii. Soubor zahrnuje texty dříve již vydané i dosud nepublikované a širší čtenářské obci nedostupné. Představuje tak nový, monograficky uspořádaný celek studií, které jsou stále aktuální a mimořádně cenné nejen pro filosofii a dějiny vědy, ale i pro kulturní dějiny či historii idejí. Publikaci doprovází úvodní studie o díle, působení a odborném přínosu autora. Uspořádali a k vydání připravili Vojtěch Hladký, Tomáš Hermann a Iva Lelková.

Kniha Moudrost starých Čechů s podtitulem Odvěké základy národního odboje, která vyšla roku 1943 v americkém exilu, zaujímá jedinečné místo v tvorbě Romana Jakobsona (1896–1982). Literárněhistorický zájem zde přerůstá v otevřeně manifestovanou ideologii „československého“ vlastenectví, jež se účinně zapojuje do národního odboje proti nacismu. Ačkoliv se jedná o nejrozsáhlejší Jakobsonovu bohemistickou práci, nikdy již znovu nevyšla a stala se bílým místem ve znalosti jeho díla, spíše legendou než poznanou skutečností. V době vydání přitom vyvolala značnou pozornost a bouřlivé reakce od nadšeného přitakání až po naprosté odmítnutí. Nové komentované vydání spisu proto doprovázejí hlavní příspěvky exilové polemiky, do které tehdy vstoupily významné osobnosti české politiky, vědy či kultury: Stanislav Budín, J. L. Hromádka, Adolf Hoffmeister, Jiří Voskovec, Eduard Goldstücker a Otakar Odložilík. Polemika o Jakobsonově knize nahrazovala dlouho chybějící domácí diskusi a předznamenávala mnohé z poválečných kontroverzí o nové orientaci československé společnosti. Tvoří tak dosud málo známou součást diskusí o tzv. české otázce a smyslu českých dějin z perspektivy angažovaného myšlení československého válečného exilu. Rozsáhlá výkladová studie editorů Tomáše Hermanna a Miloše Zelenky nově osvětluje místo Romana Jakobsona v české kultuře a vědě na pozadí jeho válečného spisu. Jejich interpretace nastiňuje různé perspektivy, v nichž je možno nahlížet Jakobsonovo vědecké i veřejné působení, obecně se ale týká zásadního tématu intelektuálních dějin 20. století – úlohy vědy, pokud badatel zaujímá postoj k politickým a ideologickým otázkám a svými znalostmi se chce aktivně podílet na jejich řešení.

Předkládaná kniha se zabývá zčásti bagatelizovaným fenoménem komunistické výchovy. Záměrem autorů bylo uchopit a popsat „utváření nového socialistického člověka“ jako komplexní program zaměřený na jedince prakticky celoživotně, byť samozřejmě v různých životních fázích s odlišnou intenzitou. Právě tato všudypřítomnost specifických forem ideologického vzdělávání a formování činí z komunistické (politické, ideologické) výchovy významný prvek sociálních a kulturních dějin druhé poloviny dvacátého století. V šesti kapitolách autoři popisují komunistickou výchovu jednak z hlediska celospolečenské relevance (ideologie marxismu-leninismu, ateizace), jednak ve vztahu k různým cílovým skupinám (děti, vysokoškoláci, pracující, ženy).

Monografie je věnována československému disentu v časech komunistického režimu, demokratické revoluce a liberální transformace. Její tematický a obsahový rámec ohraničují mezníky „obnovení pořádku“ po srpnu 1968, vzniku Charty 77, pádu komunistického režimu v listopadu 1989 a manifestací občanského neklidu v letech 1999–2000. Jejím cílem je představit disent jako politický, kulturní a duchovní faktor působící až do našich dnů. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány disidentskému legalismu a zrodu právního odporu; politickým perspektivám socialistické opozice po sovětské okupaci; vlivu a rezonanci disidentských myšlenek v československé společnosti; svobodnému filosofickému myšlení v podmínkách vnější nesvobody; názorovému a politickému profilování disidentů po pádu komunistického režimu; možnostem a limitům morálního vzdoru vůči politice jako technologii moci v podmínkách komunistické diktatury i liberální demokracie. Autoři vycházejí z intelektuálních dějin a dějin politického myšlení, z kritických pohledů na pozdně moderní společnosti; využívají archivních pramenů a sociologických šetření. Vedle obecnějších, teoreticky zakotvených úvah nabízejí vhledy mikrohistorického a personalistického charakteru.

Sborník referátů z vědecké konference konané ve dnech 1.-2. června 2007 ve Vysokém nad Jizerou. Referáty jsou rozděleny do šesti kapitol: - Filosofie Jana Patočky mezi Čechami a Evropou, - Jan Patočka, J. A. Komenský a filosofie výchovy, - Intelektuál - společnost - politika, - Jan Patočka a filosofie dějin, - Jan Patočka a smysl českých dějin, - Literatura a umění.

Die sechzehnjährige Thea Hahn ist verschwunden. Bei ihren Lehrern gilt sie als brillant, in ihrer Familie als sehr umgänglich. Als die Londoner Privatdetektivin Anna Lee den Teenager sucht, findet sie ein ganz anderes Mädchen als man ihr beschrieben hat...

Dílo přináší soubor 30 portrétů různorodých osobností české vědy a vzdělanosti 20. století, rozdělených do pěti svazků a na přiložených pěti DVD. Projekt, na němž spolupracovaly Ústav pro soudobé dějiny AV ČR a Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, nabízí netradiční pohled na tvůrčí život vědců prostřednictvím audiovizuálního dokumentu a rozhovorů, které zachycují české intelektuální dějiny. Publikace se zaměřuje na osobnosti od filosofů po zástupce přírodních věd, a to jak z domácího, tak zahraničního prostředí. Zvláštní pozornost je věnována vědcům, kteří působili v 50. a 60. letech, a jejich zkušenostem s vězněním, exilem a ideologickými překážkami. Obsahuje také portréty tří bývalých předsedů Akademie věd ČR a reflektuje pestré osudy, které spojuje odkaz na píli a oddanost vědeckému bádání. Každý svazek obsahuje šest tematických kapitol, přičemž první se zaměřuje na osobnosti humanitních a společenských věd, druhý na již nežijící badatele v oborech o člověku, třetí na chemiky a fyzikální chemiky, čtvrtý na biologické a medicínské obory a pátý na techniku, matematiku a experimentální fyziku. Publikace zdůrazňuje také roli žen ve vědě a význam německojazyčné vědy v českých zemích.

Dílo přináší třicet portrétů různorodých osobností české vědy a vzdělanosti 20. století v pěti svazcích a na pěti DVD nosičích. Výsledkem tříletého projektu, na němž spolupracovaly Ústav pro soudobé dějiny AV ČR a Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, je netradiční představení tvůrčího života vědců prostřednictvím audiovizuálního dokumentu a rozhovorů, které obohacují české intelektuální dějiny. Publikace zahrnuje osobnosti od filosofů po vědce přírodních věd, přičemž se zaměřuje na ty, kteří studovali v 50. letech a zahájili kariéru v 60. letech, reflektující proměny českého akademického prostředí a zkušenosti s vězněním a exilem. Obsahuje také portréty tří bývalých předsedů Akademie věd ČR a připomíná méně známá témata a postavy. Každý svazek se skládá ze šesti tematických kapitol. První svazek se zaměřuje na osobnosti humanitních a společenských věd, druhý na nežijící badatele ve společenských disciplínách, třetí na přírodovědce, čtvrtý na biologii a medicínu s důrazem na roli žen ve vědě, a pátý na techniku, matematiku a veřejnou angažovanost, včetně vlivu německojazyčné vědy v českých zemích.