Dějiny anglicky mluvících národů (1956–1958) je čtyřdílné historické dílo sira Winstona Churchilla, které shrnuje dějiny Velké Británie a její koloniální říše od Caesarova vpádu do Británie v roce 55 př. n. l. až do začátku první světové války v roce 1914. Čtvrtý díl, Velké demokracie (1957), se zaměřuje na období od Napoleonova pádu do smrti královny Viktorie. Po Napoleonově pádu v roce 1815 se Británie stala dominantní mocností. Evropa byla vyčerpaná válkami, a zatímco Amerika kolonizovala severoamerický kontinent, Británie expandovala do nových oblastí, čímž vzniklo velkolepé impérium. Královna Viktorie, která vládla nejdéle, stála v čele tohoto impéria. V této době se objevují důležitá etická témata, jako je zrušení obchodu s otroky v Británii a občanská válka v USA, která si vyžádala téměř milion životů. Změny po Francouzské revoluci a průmyslové revoluci vedou k demokratizaci. Na konci vlády královny Viktorie panuje názor, že problémy minulosti se blíží k vyřešení. Nicméně, v Evropě roste síla teutonské rasy, která se chystá prosadit. V nadcházejícím konfliktu mají Británie a Spojené státy poprvé stát bok po boku.
