Jaroslav Sedlář Reihenfolge der Bücher

Předkládanou encyklopedií zaplňuje brněnský umělecký historik Jaroslav Sedlář mezeru v české literatuře o dějinách moderního umění. Zainteresovanému čtenáři předkládá kompendium, které ve 260 slovníkových heslech osvětluje nejdůležitější tendence, ismy a techniky výtvarného umění 20. století a české umění zařazuje do mezinárodního vývoje. Hranice uměleckých druhů autor přestupuje s hlubokými znalostmi jiných uměleckých a kulturních výkonů z hudby, literatury a divadla, vykresluje mnohotvárný obraz živého, proměnlivého působení uměleckých médií a kulturních regionů. Jeho práce přispívá k porozumění české kultuře jako svébytné součásti evropských tradic.

Die Chaosphysik Nach Den Beiden Naturwissenschaftlichen Revolutionen Unseres Jahrhunderts - Relativitätstheorie Und Quantenmechanik - Die Neueste Disziplin Der Theoretischen Physik, Dringt Bis In Die Verborgensten Bereiche Der Wissenschaften Vor: In Die Ordnung Von Turbulenzen, Konfusionen Und Eher Zufälligen Gesetzmäßiqkeiten. (quelle: Www.booklooker.de).

Publikácia pomerne široko načrtáva problematiku realizmu v umení 19. storočia. Sleduje realistické maliarstvo v rôznych krajinách (Francúzsko, Rusko, Holandsko, Škandinávia, Bulharsko, Rumunsko, USA, atd.). Rozsah knihy umožňuje podrobne rozoberať umelecké diela významnejších osobností. Z obsahu: 1, Pojem realizmus 2, Anglická krajinomaľba 3, Francúzske realistické maliarstvo 4, Belgicko a Holandsko 5, Situácia v Nemecku a v Rakúsku 6, Maliarstvo v českých krajinách 7, Slovenská realistická škola 8, Realizmus v maďarskom maliarstve 9, Poľsko 10, Rumunské realistické maliarstvo 11, Realizmus v Bulharsku 12, Juhoslávia 13, Talianski realisti 14, Realizmus v Škandinávskych krajinách 15, Realizmus v Spojených štátoch 16, Ruské realistické maliarstvo

Bevor Paul Gauguin (1848–1903) zur Malerei fand, reiste er als Seemann und arbeitete später als Banker, was ihm jedoch nicht genügte. Nach dem Börsencrash von 1882 gab er sein bürgerliches Leben auf und wurde Künstler. Zunächst nahm er an der vierten Gruppenstellung der Impressionisten teil, bevor er sich von dieser Strömung abwandte und einen eigenen Stil entwickelte. Gauguin, der sich selbst als „Wilder“ bezeichnete, pflegte enge, aber konfliktreiche Beziehungen zu bedeutenden Persönlichkeiten der französischen Avantgarde, darunter van Gogh, mit dem er 1888 in einen Streit geriet. Getrieben von zeitgenössischen Ideen über das „Primitive“ zog es ihn in die Südsee, wo er viele seiner bekanntesten Werke schuf. In Gemälden wie „Die Frau mit der Blume“ (1891) und „Zärtliche Träumerei“ (1894) entwickelte er einen primitivistischen Stil, der von lebendigen Farben und idealisierten Darstellungen geprägt war, jedoch wenig mit der Realität der Südsee übereinstimmte. Seine stilistischen Neuerungen eröffneten künftigen Künstlergenerationen neue Perspektiven. Diese Einführung in Gauguins vielfältiges Œuvre, das auch Holzschnitte, Keramiken und primitive Holzobjekte umfasst, zeigt, wie er der französischen und deutschen Avantgarde des frühen 20. Jahrhunderts, von den Fauves bis zum Blauen Reiter, entscheidende Impulse gab.