Jaroslav Poch Reihenfolge der Bücher

Mládeži určený soubor povídek z francouzského venkova, z Paříže minulého století, z války francouzsko-pruské, z prostředí normandských rybářů i odjinud seznamuje s dílem spisovatele, které pro svou životní pravdivost auměleckou hodnotu zůstává trvalou součástí světové literatury.

Čtení o Ulenspisgelovi o jeho rekovných, veselých a slavných příhodách a o Lammovi Goedzakovi v zemi Flanderské a jinde.

Pěkné provensálské povídky z 19. století. Drobné povídky, jejichž náměty čerpal Daudet ze vzpomínek na rodný kraj, vycházely v denním tisku až do roku 1869 a první vydání souboru bylo nazváno „Provencalské kroniky“. Opěvují patriarchální mravy a způsob života tamních venkovanů, vyprávějí o jejich drobných i velkých radostech a starostech, o jejich láskách a o tragických osudech námořníků. Mnohé jsou laděny lyricky, často s přídechem humoru; v několika mistrovských dílkách cítíme skrytý satirický posměšek církvi a jejím představitelům. Lyrická sentimentalita maloměšťáckého romantika, jakým byl autor podivuhodných dobrodružství Tartarina ve své prvotině, je vlastně jakýmsi druhem protestu proti expansi kapitalistické skutečnosti do idyly milované Provence. „Listy“ jsou napsány prostým, přitom však čistým jazykem, tak jako by Daudet se čtenářem přímo vyprávěl. 33-691-85

Román je hlubokou analýzou francouzské vesnice, kde kapitalismus nahradil přátelské vztahy mezi lidmi vztahy obchodními. Kniha má nejskvělejší postavu ve vesnickém lichváři Rigouvi, který svými penězi ovládá majetky i životy obyvatel celé obce a je typickým představitelem venkovského kapitalisty, na něhož se dřeli drobní sedláci. Balzac svým kritickým realismem sestoupil až ke kořenům sociální bídy na vesnici, ovšem řešení této situace ještě nenachází.

Obrovský úspěch Tří mušketýrů okamžitě přiměl Alexandra Dumase staršího a jeho spolupracovníka Augusta Maqueta napsat pokračování. Proto již roku 1845 vydali (opět dvoudílný) román Tři mušketýři po dvaceti letech (Vingt ans après). Děj románu je situován do let 1648 až 1649, tedy doobdobí povstání frondy ve Francii a občanské války v Anglii. Ve Francii vládne v té době za svého nezletilého syna Ludvíka XIV. jako regentka jeho matka královna Anna Rakouská, která si za svého prvního ministra vybrala kardinála Julese Mazarina, původem z Itálie. Ten se snaží pokračovat v politice svého předchůdce kardinála Richelieua, ale chybí mu jeho velikost. Zejména snahy o centralizaci královské moci vyvolaly velkou nespokojenost v kruzích vysoké šlechty, která podnítila povstání v Paříži, jehož název fronda (prak) je odvozen od od kamenů, které pařížské davy metaly do oken příznivců kardinála.

Poslední část dobrodružně historického románového cyklu zachycuje život na královském dvoře za vlády Anny Rakouské a jejího předního ministra Mazarina a později za mladého Ludvíka XIV. a jeho významného státníka Colberta. V rušném ději se složitými zápletkami a dramatickými dialogy,v němž autor zachází s historickými reáliemi velmi volně, se setkáváme opět s oblíbenými hrdiny ďArtagnanem, Athosem, Porthosem a Aramisem.

Příběh o velikosti a pádu Césara Birotteaua, voňavkáře, náměstka starosty 2. okresu pařížského, rytíře řádu Čestné legie atd. Balzacův román je satirickým obrazem francouz. měšťanstva v letech 1842-1852, lačnícího po poctách a zdání velikosti. César Birotteau, jedna z nejznámějších Balzacových postav, řadící se po bok sestřenici Bětě nebo bratranciPonsovi, je voňavkář, posedlý velikášstvím a tím již předurčený k tomu, aby se stal obětí finančních dravců nového světa obchodního kapitálu.