Robin Gardiner Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Although the public often associates White Star Line with the Titanic's tragic sinking in April 1912, the shipping line's history dates back to the early 19th century and continued until its acquisition by Cunard in the mid-1930s. Titanic, while the most famous of its vessels, was just one among many operated by the company throughout its over 100-year existence. Alongside Titanic's sister ships, Britannic and Olympic, White Star owned or chartered hundreds of vessels, from prestigious liners to tenders and tugs. In its later years, the company adopted names ending in 'ic,' making them easily recognizable on North Atlantic routes. The last new White Star vessel, the third Britannic, entered service in 1930 and remained operational until 1960, marking the end of the line. This exploration of the company's history is drawn from Robert McDougall's extensive postcard collection, enhanced by detailed captions from Robin Gardiner, author of a successful history of the line. Featuring around 220 historic postcards, this work showcases the diverse range of White Star Line's vessels and operations in the 20th century. As shipping companies recognized the marketing potential of picture postcards, White Star embraced this trend, resulting in a remarkable archive that reflects the essence of transatlantic travel during the steam age.

V roce 1912 se stalo něco nepředstavitelného – údajně nepotopitelný Titanic se po srážce s ledovcem potopil. Nebo aspoň tak se to předpokládalo. Už víc než 80 let jsou lidé fascinováni dramatem jeho posledních hodin. Nalezení vraku dr. Robertem Ballardem a jeho týmem se v osmdesátých letech stalo jednou z největších mediálních událostí. Ale během doby se objevily důkazy, které zpochybňují dosud přijímané informace o osudu této velké osobní lodi. Robin Gardiner se spoluautorem Danem van der Vatem v betselleru The Riddle of the Titanic (Záhadný Titanic) šokovali svět hypotézou, že lodí, která oné osudné noci ukončila svůj život uprostřed chladných vln Severního Atlantiku, nebyl Titanic, ale jeho sesterská loď Olympic. Teď jde Robin Gardiner ještě dál a ve své knize „Titanic, loď, která se nikdy nepotopila?“ – podrobněji rozebírá skandál spojený s jejím potopením. Využívá k tomu nejen další důkazy o údajném „švindlu“, kterého se dopustila společnost White Star Line, ale další podrobnosti, které ukazují na možnou tajnou dohodu s britskou vládou při krytí této skutečnosti. Nové pozoruhodné vysvětlení Robina Gardinera toho, co se oné hrozné noci doopravdy stalo, přichází s dalšími důkazy, které vrhají nové světlo na okolnosti, týkající se této katastrofy.

Dvanáct let po nalezení Titanicu a osmdesát pět let po jeho potopení zůstává nejznámější námořní katastrofa obestřena tajemstvím. Z vraku, ležícího dvě a půl míle pod hladinou Severního Atlantiku, bylo vyzdviženo tři tisíce šest set předmětů, avšak klíčové otázky stále zůstávají nezodpovězené. Proč kapitán Smith zvýšil rychlost v nebezpečném počasí, když byl opakovaně varován před ledovými poli? Při katastrofě zahynulo více než patnáct set lidí. Kniha zkoumá rozsah nehod za Smithova velení a motivy jeho jednání. Další záhadou je otvor poblíž přídě, který vypadá jako výsledek výbuchu, zatímco smutně proslulý ledovec způsobil obrovské poškození boku lodi. Skutečná poloha vraku, určena moderními navigačními prostředky, se neshoduje s místem, které Titanic uváděl v SOS voláních. Autoři naznačují, že americké vyšetřování krylo roli vlastníka lodi J. P. Morgana, zatímco britské vyšetřování zlehčovalo vládní odpovědnost a White Star zakrývala vlastní nedbalost podplácením svědků. Záhadou zůstává i samotný vrak. Doktor Robert Ballard, který Titanic objevil, našel ve vraku přepážku, jež nebyla zakreslena v žádném výkresu. Autoři zkoumají myšlenku, že Titanic mohl být zaměněn za poškozený Olympic, což by mělo dalekosáhlé důsledky.

Ein Jahrzehnt nachdem die Titanic zweieinhalb Meilen tief im Meer entdeckt wurde, legen Robin Gardiner und Dan van der Vat ihre Untersuchung über eine der größten und traurigsten Legenden des zwanzigsten Jahrhunderts vor. Sie zeigen, daß bei der zum Unfall deklarierten Schiffskatastrophe nicht alles mit rechten Dingen zugegangen ist. Stück für Stück rekonstruieren sie anhand von Aussagen der Beteiligten, Fundstücken und Dokumenten die wahre Geschichte und beweisen ihre bestürzende These: Die Katastrophe war Teil eines teuflischen Versicherungsbetrugs - sie war geplant.