Он последний в роду Серых Псов. У него нет имени, только прозвище — Волкодав. У него нет будущего — только месть, к которой он шёл одиннадцать лет. Его род истреблён, в его доме давно поселились чужие. Он спел Песню Смерти, ведь дальше незачем жить. Но солнце почему-то продолжает светить, и зеленеет лес, и несёт воды река, и чьи-то руки тянутся вслед, и шепчут слабые голоса: «Не бросай нас, Волкодав»...
Anarchista Ihar Aliněvič (rusky Igor Oliněvič) je politickým vězněm běloruského režimu. Poprvé byl zatčen v roce 2010 a následně bez důkazů odsouzen k osmi letům. V roce 2012 vyšel jeho vězeňský deník Jedu do Magadanu. Stal se okamžitě nejen dokumentárním, ale i literárním hitem. Igor píše o tom, co se děje v současném Bělorusku, o volbě člověka v situaci mezi životem a smrtí, mezi svobodou a zajetím, svědomím a zradou. Všechno, co se Igorovi stalo, se odehrálo v reálném životě v 21. století, v zemi, která se vydává za civilizovanou evropskou zemi… V roce 2020, kdy v Bělorusku propukly masové protivládní protesty, byl Igor znovu zatčen a o rok později v procesu s dalšími anarchisty odsouzen ke dvaceti letům.