Bärenreiter Praha Reihenfolge der Bücher

Album třiceti krátkých skladeb s vtipnými programními názvy a ilustracemi Andrey Tachezy dokazuje, že etudy nemusejí být vůbec nudné. Každá má svou náladu či dokonce příběh, svou melodickou přístupností a zvukovou moderností připomíná spíše přednesové miniatury. V albu se vyskytují všechny diatonické tóniny a každá etuda řeší konkrétní technický problém. Dříve či později si Romantické kusy proklestí cestu všemi salóny, předpovídal časopis Dalibor v Až si přehrajete všechny etudy, budete se výborně orientovat ve všech durových a mollových tóninách a zdokonalíte si i čtení notového zápisu, je přesvědčen autor Jakub Metelka (nar. 1986), skladatel, klavírista a pedagog,

Slovanské rapsodie op. 45 napsal Antonín Dvořák v průběhu roku 1878 a hned v následujícím roce byly vydány v Simrockově berlínském nakladatelství. Tři vzájemně nezávislé orchestrální skladby byly publikovány pod společným titulem a opusovým číslem. První dvě měly premiéru ještě v roce svého vzniku, třetí rapsodie v následujícím roce 1879. Slovanské rapsodie stojí na počátku Dvořákova tzv. slovanského období (mezi kompozicí rapsodie č. 1 a rapsodie č. 2 vznikla první řada Slovanských tanců op. 46). Slovanské rapsodie op. 45 nyní vyšly jednotlivě v nové vědecko-kritické edici, jejímž hlavním pramenem byl editorovi první tisk, který vznikal za účasti skladatele. Nakladatelský počin je nyní završen vydáním studijních partitur ke každé rapsodii.

Vůbec první vydání nově objeveného klavírního koncertu vídeňského klasicismu, dobře hratelný klavírní výtah s realizovaným generálbasem v sólovém partu, předmluva (česky, anglicky, německy) a kritická zpráva (anglicky) editorky, klavíristky a muzikoložky Aleny Hönigové. Skladatel, kapelník a klavírista Johann Joseph Rösler (1771-1812) působil v Praze a ve Vídni, později ve službách knížete Františka Josefa Lobkowitze. Jeho druhý Klavírní koncert Es dur z roku 1803 nachází svůj pandán v Beethovenových klavírních koncertech, dokonce Röslerův první Klavírní koncert D dur byl až do roku 1925 mylně připisován právě Beethovenovi. Klavírní koncert Es dur vychází vůbec poprvé na základě objevu editorky, která identifikovala neznámý autograf v archivu Pražské konzervatoře. Tato autografní partitura je jediným dochovaným pramenem. V předkládané urtextové edici editorka maximálně respektuje specifika Röslerova notového zápisu, včetně rozvržení hlasů v partituře podle dobové provozovací praxe.

Nonet č. 2 napsal Martinů v posledním roce svého života na objednávku Českého noneta, které dílo uvedlo ve světové premiéře 27. července 1959 na Salzburger Festspiele. Dílo vyšlo tiskem až po skladatelově smrti (28. srpna) na podzim téhož roku. Hlavním pramenem edice je autografní partitura. Jako referenční pramen byla použita fotokopie této partitury, obsahující částečně autorizované úpravy členů Českého noneta. Tato fotokopie sloužila také jako předloha k prvnímu tištěnému vydání. Dalším referenčním pramenem byly korektury dochované v korespondenci mezi Martinů a houslistou Emilem Leichnerem, uměleckým vedoucím Českého noneta. Oproti svazku souborného vydání je v této edici klarinet transponován do B.

Známý aranžér a skladatel George A. Speckert přispěl tentokrát do řady Ready to Play úpravami anglo-amerického folku. Chytlavé melodie a taneční rytmy této hudby jsou všeobecně známé a lehce zapamatovatelné – kdo by neznal Scarborough Fair nebo Oh Happy Day! V úpravě pro dvoje housle jsou oba hráči rovnocennými partnery, kteří se ve vedení melodie střídají. Doprovodný hlas často plní úlohu kytary a vyznačuje se hojným využitím arpeggií a jednoduchých dvojhmatů.