Spis O dobrodiních napsal Seneca již ke konci svého života a zabývá se v něm společenskou morálkou, otázkami poskytování a přijímání dobrodiní, vděkem a nevděkem. Filozofické úvahy jsou zpestřeny množstvím příkladů ze života, takže se dovídáme i leccos zajímavého o způsobu života a mravech tehdejší římské společnosti.
Panenství v moderní společnosti z pohledu duchovního života.
S Terezií z Avily, Janem od Kříže a Editou Steinovou. V době, kterou stále více ovládá aktivita, krátkodechost a spěch, hledá mnoho lidí pomoc a průvodce pro život modlitby, pro život, v němž práce a modlitba, meditace a činnost netvoří protiklady, ale jednotu. V úvodní části knihy jde autorce o základní otázky týkající se duchovního života v běžném všedním světě a o osobní setkání s Kristem, který je středem veškeré meditace. Na příkladu tří velkých mystiků karmelitánského řádu – Terezie z Avily, Jana od Kříže a Edity Steinové – a s použitím citátů z jejich děl pak podává nadčasově platná vodítka pro osobní prodlévání před Bohem.
Kdo je mnich? Je to člověk stojící mimo náš svět? Je odchod do kláštera rezignací a únikem před neradostnou skutečností moderní konzumní společnosti? Rodí se mnišské povolání ze zoufalství, nebo z lásky? Na všechny tyto otázky najdeme odpověď ve fascinující, hluboké a pravdivé zpovědi starého cisterciáckého mnicha. Tato kniha není určena uzavřenému okruhu řeholníků, nýbrž zcela záměrně a systematicky otevírá "třináctou komnatu" laikům, křesťanům, zkrátka všem těm, kterým v srdci neschází ona "citlivá struna", kterou dokáže naladit pouze Bůh - pokud mu ji ovšem dáme k dispozici. A pak poznáme, že být mnichem je něco zcela přirozeného, něco navýsost lidského, něco, bez čeho se svět neobejde.
Hluboká proměna prostřednictvím duchovních cvičení. Věhlasný duchovní autor, indický jezuita, předkládá vlastní zkušenosti s ignaciánskými exerciciemi. Podněty obsažené v této knize mohou pomoci čtenáři uskutečnit odevzdání celého svého života Bohu. Odevzdání se, ke kterému autor vede, umožňuje i efektivní zapojení do služby církve.
Výbor z básní, napsaných především v komunistickém vězení. Setkáme se zde s tématy osamělosti, čekání, hledání (nejen víry), strastiplné cesty, beznaděje,...ale naopak také milosti, prozření, naděje a nalezení. tyto protipóly spolu se zvláštními výrazovými prostředky dávají vzniknout osobité tenzi, která je pro básně typická. Obsahuje pasáže inspirované blahoslavenstvími, milostnou biblickou knihou Píseň písní, ročními obdobími či vztahem autora k Panně Marii.
Schweigen wird im lärmenden Getriebe unserer Zeit für immer mehr Menschen zum tiefen Bedürfnis. Nicht nur in der östlichen spirituellen Tradition ist Schweigen mehr als Abwesenheit von Gerede und Lärm. Es ist Beginn und Voraussetzung für einen inneren Weg und der persönlichen Veränderung. Durch das Schweigen findet der Mensch zu sich selbst, zum Gebet, zu Gott. (Inhaltsangabe Amazon.de)
Co je jádrem křesťanské duchovní cesty? A jak vypadá to, když druhého na této cestě doprovázíme? Anselm Grün tvrdí, že naše cesta v Kristově duchu musí být vždy cestou uzdravující, cestou k tomu, abych se plně stal člověkem a aby náš život za něco stál. Je přitom třeba vědět také o ohroženích, jež zakouší každý, kdo se nacestu k Bohu a ke svému pravému já vydává. Autor chce dát několik podnětů, jak konkrétně si křesťanskou cestu osvojit. Učit se ale musí každý sám.
Šťasten je-- : k zamyšlení a pro radost. Milá, něžná a moudrá knížka, která nás málo slovy upozorňuje na čisté radosti našeho života.Často je přehlížíme pro jejich prostotu. Tato knížka nám potvrdí a zopakuje, co patrně víme, ale často vědět nechceme: Že všechny velké věci jsou v podstatě prosté a dosažitelné.
