Dagmar Černoušková Reihenfolge der Bücher

U příležitosti 150. výročí narození světově proslulého architekta vyhlásily v lednu 2020 Národní památkový ústav a Muzeum hlavního města Prahy „Rok Adolfa Loose“. Významnou spolupracující institucí se stalo Muzeum města Brna, které prezentovalo výstavu Evropan Adolf Loos. Nejen brněnské stopy. Jejím autorem byl Jindřich Chatrný ve spolupráci s Dagmar Černouškovou a dalšími kolegy. Oba poté s Janou Kořínkovou spoluautorsky a editorsky připravili také stejnojmennou publikaci, která přináší nejnovější badatelské poznatky k dílu a osobnosti Adolfa Loose, a to především v souvislosti s jeho „brněnskými stopami“. Badatelské aktivity z posledních let, provedené na základě pečlivých rešerší dostupných pramenů a terénních průzkumů, tak korigují a mnohdy zcela nově interpretují schematicky opakovaná fakta. Zároveň potvrzují, že Loosovy profesní i společenské vazby s rodným městem nebyly jen sporadické, ale v určitých obdobích velmi intenzivní. Kniha připomíná v úvodní kapitole některá Loosova životní data a momenty spojené s jeho rodným městem a postupně představuje Loosovy práce pro Brno. Velmi objevné jsou příspěvky k cukerní rafinerii v Hrušovanech u Brna a Bauerovu zámečku. Totéž platí o Loosově otci, brněnském sochaři a kameníkovi, který patřil k předním reprezentantům brněnské měšťanské kultury druhé poloviny 19. století. Nechybí ani brněnské stopy Loosových žáků či rezonance jeho díla u brněnských badatelů..

Brněnské vily procházejí renesancí po letech stagnace. Vznikaly jako letohrádky a později jako rodinné vily v blízkosti městského centra a v oblastech jako Černá Pole a Pisárky. Letohrádek Mitrovských, dokončený v roce 1794, měl rozsáhlou zahradu s oranžerií a skleníkem na ananasy. Další významnou vilou je romantický objekt Herminy Ripkové v Pisárkách, postavený téměř o sto let později. Chleboradova vila ve Veveří čerpá inspiraci z antické architektury. Nejznámější éra brněnských vil nastala v meziválečném období, kdy vznikla funkcionalistická osada Nový dům v Žabovřeskách a další vilové soubory v Masarykově čtvrti, Černých Polích a Králově Poli. Nové architektonické počiny v brněnské vilové architektuře jsou součástí rozšířeného vydání, které také reflektuje změny v péči o historické památky jako Jurkovičova vila či vila Tugendhat. Závěrečná kapitola slouží jako miniprůvodce s mapami a seznamem vil podle brněnských čtvrtí, což usnadňuje čtenářům procházky městem a ukazuje na úspěšnost této služby v minulosti.

Kniha přináší známá fakta o stavbě, ale také nové poznatky dosud nepublikované. Volně navazuje na projekty mapující dílo Ludwiga Miese van der Rohe v USA a Německu. Publikace je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. První kapitola, GENEZE STAVBY, se zaměřuje na stavební kontext Brna od poloviny 19. století do roku 1930, kdy vznikla vila Tugendhat. Obsahuje texty o rodinách Löw-Beerových a Tugendhatových a okolnostech stavby v letech 1928–1930. Dále se zabývá prostorem a zahradou vily a uzavírá ji příspěvek o soše Torzo od Wilhelma Lehmbrucka, který je předmětem samostatné publikace. Druhá kapitola, DALŠÍ OSUDY DOMU, mapuje válečné a poválečné osudy vily a její stavebníky, včetně prvních pokusů o obnovu v 60. letech 20. století. Uzavírá ji text o obnově a rekonstrukci v letech 1981–1985, který koriguje negativní vnímání tohoto období. Třetí kapitola se věnuje REHABILITACI DOMU v letech 2010–2012, popisuje projekt obnovy a restaurace, restaurátorské průzkumy a mezinárodní poradní sbor expertů pro restaurování. Čtvrtá kapitola, MATERIALITA STAVBY, se zaměřuje na restaurátorské profese s bohatým obrazovým doprovodem. Apendix obsahuje soupis realizačních firem a náklady na obnovu. Publikace je určena odborné veřejnosti, ale zaujme i širší laickou veřejnost díky svému obsahu a obrazové složce.