Jan Němec Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Porevoluční Česko optikou těch nejpůsobivějších povídek Argentinský spisovatel Julio Cortázar jednou řekl, že zatímco román nad čtenářem může zvítězit na body, povídka mu musí uštědřit K. O. Je to trochu silové, ale přesné přirovnání — dobrá povídka míří přímo na bradu nebo na solar, je to úder vedený jedním tahem, který člověka pošle do kolen. O to překvapivější je, že čtenáři se pořád drží v nekonečném klinči s romány. Antologie toho nejlepšího, co v ringu polistopadové povídky vzniklo, dokazuje, že povídka je sice short story, ale rozhodně ne small story. Spisovatel Jan Němec pročetl přes dvě stě autorských sbírek a v nich na tři tisíce povídek, aby do jednoho svazku vybral třicet, které by měl znát každý. Výsledkem je nejen svěží náčrt porevoluční literatury, ale i svědectví o měnící se společnosti. Ajvaz, Balabán, Bažantová, Bellová, Beran, Borkovec, Dousková, Dutka, Epstein, Fischerová, Hakl, Hanišová, Hořava, Hradecký, Kahuda, Kaprálová, Kratochvil, Martínek, Myšková, L. Němec, Pazdera Payne, Pitínský, Platzová, Šesták, Šindelka, Štětina, Urban, Valová, Viewegh, Vybíralová

Experimentální román ze současnosti. Daniel vlastní byt v Táboře, ale pracuje v Praze a domů jezdí jen na víkendy. Zuzana odešla od přítele a nemá dost peněz, takže uvítá nájem aspoň na všední dny. Ty dva nespojuje nic než prostor, který každý po svém obývají, a ten prostor je zároveň rozděluje. Jak by vlastně dva lidé mohlimít něco společného? On se stará o umírajícího otce, péče o hrany života však zbude vždycky na ni. Jemu zalehlo srdce, ona má šelest na mozku. Dva příběhy ze současnosti, které se dotýkají a zároveň míjejí, dvě samomluvy, které se až díky čtenáři mohou stát rozhovorem. Jana Šrámková a Jan Němec našli nezvyklý způsob, jak napsat knihu dohromady a zároveň každý zvlášť. Výsledkem je originální román, který lze číst z jedné nebo druhé strany, anebo třeba na přeskáčku. Není to však literární hra, ale osudová volba: na směru čtení nezávisí nic menšího než Danielova a Zuzanina budoucnost. Není však život nakonec palindrom? V elipse spí lev, říká Daniel. Uchem v mechu, odpovídá Zuzana.

Written in the first four months of the war in Ukraine, fuelled by anger towards mindless violence, Nemec's stories tackle the present moment and confront what really matters at times of abundant destruction. A Czech man in Ukraine in search of his alter ego. A gang of homeless kids driven from a cellar by tenants using it as a shelter from the war. A German couple who 'rented a womb' in Ukraine, whose child is now stuck in Kyiv. A teenager partnered with a Valkyrie for the distribution of lavash in besieged Mariupol delays his flight until it is too late. A Russian academic mounting a protest in the center of Moscow dressed in a costume from Swan Lake. They may not be soldiers at the front, but for the characters in these stories, life will never again be as it was before the Russian invasion of Ukraine. In this collection of short stories--two set in Ukraine, two in the West, and one in Russia--Czech author Jan Nemec has produced a work of remarkable immediacy.

Obálkový podnázev: katalog k výstavě. Vydáno k výstavě konané 25.10.2022-26.2.2023

Čech, který jede na Ukrajinu najít své jiné já. Banda dětí bez domova, jež válka vyžene ze sklepa, protože ten teď chtějí nájemníci využívat jako kryt. Německý pár, který si na Ukrajině „pronajme dělohu“, ale jejich dítě po porodu uvízne v Kyjevě. Výrostek, který v obléhaném Mariupolu rozváží lavaš a váhá, kdy zmizet, až už je pozdě. Ruská akademička, která se spolu se svou milenkou rozhodne protestovat uprostřed Moskvy pomocí pas de deux z Labutího jezera… Ne. Postavami této povídkové knihy nejsou vojáci na frontě, avšak ani tito lidé už nikdy nebudou stejní.

Historie činností autoklubů a jejich význam pro soudobý motorismus. Základem textu jsou dvě stěžejní období, a to doba před 1. světovou válkou, kdy se objevují první motoristické organizace na našem území a období 20. a 30. let 20. století označované jako "zlatá éra motorismu".

Rozhovory s těmi, kteří hledají, co nelze nalézt, a nacházejí, co nelze hledat O Česku se tak často mluví jako o ateistické zemi, až se z toho stalo klišé. Vedle nás však žijí lidé, jejichž životy hluboce proměňuje spiritualita. Někdo čerpá z křesťanské mystiky, jiný jezdí do amazonského pralesa, další medituje na půdě. Cest je mnoho, v cíli se však spojují. Kniha nehodnotí prostředky, ale zprostředkovává příběhy těch, kdo se rozhodli hledat Boha na vlastní pěst — a nalezli druhé. Kněz tvrdí, že Bůh není jen v eucharistii, ale také v diktafonu na stole. Zpěvačka, že věčnost se jí kdysi otevřela mezi dvěma řádky Rilkovy prózy. Básník, že umývání mísy ve dřezu se může stát zjevením. Tajemství nakonec není ničím záhadným — věčnost je teď a tento svět je tváří Boží. Spisovatel Jan Němec vystudoval religionistiku a novinář Petr Vizina teologii. V této knize spojili síly, aby přinesli několik autentických svědectví vnitřní proměny, která je jedinou skutečnou proměnou světa.

Sborník k první dekádě první stolové společnosti Collegium Cibium (2010-2020)

Vlastně už anotace nedokážu číst. Potkává se v nich příliš mnoho zájmů. Takže úplně jednoduše: Tohle je román o lásce a o psaní ve věku digitálního smutku. Zkoumám v něm víc než pět let jednoho milostného vztahu a další dva roky, kdy jsem o něm psal. Je v něm dost vášně, slz a také několik zjevení. Je to román o tom, proč vlastně jsme jeden s druhým, co na sobě milujeme, a proč se i přesto opouštíme. Jsem v něm sám za sebe, tak jako je člověk sám za sebe v lásce a ve všem, co stojí za řeč. Asi je to román pro ty, kdo dávají přednost sdílení před sděleními. A katarzi před happy endem. Brožované vydání, 2020.